Malé úvahy o problémech kolem nás

Nový komentář k článku "Senioři a čekání na nádražích"

Odpovídáte na příspěvek:

Smázul jsem si vlastní blbostí opravdu...
ivan, 14.3.2016 19:50

Smázul jsem si vlastní blbostí opravdu dlouhý příspěvek pamětníka který v mládí trávil ve vlacích hodiny každý den. Jezdil jsem až čtyřma vlakama denně z několika různých nádraží. Docela dobře si pamatuju na nádražní život včetně artibutů oné doby.

Prvorepubliková generace drážních zaměstnanců pod definitivou, kdysi považované partie se začla generačně měnit v socialistickou - ,, nejsou lidi".

Např. Masaryčka - N. střed mnohakabinové záchody plné raních očumovačů, zlodějíčci zavazadel, holičství s 12 křesly, pošta, úschovny, turistická jídelna se svíčkovou bez za 2kačky, sekaná svíčková se šesti 4,6 Kčs, masová svíčková 6,7 Kčs. restaurace II. cen. sk. noviny - tabák, Informace - skuteční vševědi, nákladová pokladna, prvorepubliková váha s tiskárnou a výdejem vážních štítků. Téměř všichni si myslely, že je to osobní váha a dokud se nevynulovala, tak byla schopna zvážit třeba deset lidí v postupném pořadí. Přitom to byla váha s výdejem vážních štítků pro nosiče zavazadel který byl placen podle krokoměru a nesené váhy. Jeden z nich, už sám pěkně starej pán s nejistým krokem si mě zavolal. ,,Hele mladej, tohleto nám nedělej, když jsem pomohl paní s kufrem. Od toho jsme tady my!
Některé jsem znal i podle jména.

Oddělení příslušníků VB, s vachzimmrou -prostě fízlárna, fotograf, čekárna pro matky s dětma, kuřárna s nepřetržitým promítáním filmů a neustálejma kontrolama jízdenek. Párky, pivo, limo, zmrzlina z pojízdných stánků na šlapacích tříkolkách rovnou do vlaku okýnkama.

Letos tomu bude celých osmdesát let (1936) co vyjela Slovenská strela vyrobena v Tatrovce a závodu kolejových vozidel ve Studénce. Její rychlost a čas na obyčejných tratích jinak užívaných k osobní a nákladní dopravě bez zvlášní úpravy tratě byl mezi Prahou a Bratislavou zvládnutý za 255 minut plně obsazena pasažerama. Až po mnoha úpravách tratí a ladění podvozku její čas překonalo Pendolino až někdy po roce 2000. Její rychlostní rekord odolával skoro 70 let. Vlastně nešlo o rekord o čenž svědčí tehdejší jízní řády. Dnes rezne Národní kulturně -technická památka pod otevřeným přístřeškem zapadaná sněhem sežraná rezí na hranici možnosti renovace.

Absolutní neschopnost Ministerstva kultury které uvolňuje peníze na pochybné projekty takřka komerčního charakteru ale nedokáže zachránit památku nejen výjimečnou, ale poslední a jediný kus svého druhu. Trapné.

Škoda, že jsem si odpoledne smáznul blbostí obsažný příspěvek o tom co jak kdy bylo.

Toto je jeho velmi zkrácená verze, ale už to není zdaleka to ono!

Iv. (pálím bez kontroly a přečtení, sám nevím co z toho bude.)

Pokud jste registrován(a), zadejte heslo:

Pouze Vaše jméno (přezdívka) a vlastní příspěvek jsou povinné položky.

Prosím můžete-li, používejte diakritiku - píše se to stejně dobře a mnohem lépe se to čte. Příspěvky naprosto mimo téma nebo obsahující vulgární výrazy budou bez odpovědi smazány - poškozují tuto diskusi.
Formátování: [bold]tučně[/bold], [ital]kurzíva[/ital], [url=adresa]text odkazu[/url] (viz Formátování textu).
Děkujeme za Váš názor.