Neptejte se co, ale proč

Nový komentář k článku "Jsem nezaměstnaný aneb za vše mohou právníci a manageři"

Odpovídáte na příspěvek:

Jsem zase doma...
slayd, 15.6.2008 19:11

Skutečnost existuje,tou nic neotřese. Ale pravd, totiž slovy vyjádřených mínění o skutečnu, je bezpočet, a každé je zrovna tak správné jako chybné. Autor citátu Herman Hesse.
Dosud si lidstvo vždy nějak poradilo /souhlasím/, zda z toho vybruslí vždycky - to už je pozitivní víra...???
------------------------------------------------------------------
Vzkaz pro paní Báru Š. Ženská touha je svorníkem konzumní společnosti. Ženám se ze všech stran nabízí potěšení. Všude se hledá, kupuje, úhledně balí a konzumuje ženská touha. Příslib dosažitelnosti ideálu tzn. např. ideálních nohou, ideálních vlasů, ideálních domovů, ideálních ještě krémovějších dortů, ideálních vztahů... atd. Situace může být špatná, život těžký, vztahy neuspokojivé, můžete se cítit podceňovaná, práce vám nemusí přinášet uspokojení, ale pořád je tu naděje na zlepšení. Všechno lze změnit a je skoro jisté, že se budete cítit lépe - hlásají reklamní slogany!
Problém v žádném případě nehledejte v sociální struktuře, ale v tom, že nejste ve formě. V jednom kuse je žena tlačena ze všech stran, aby cítila touhu po něčem lepším, po dokonalém předělání toho, co existuje. Namísto nespokojenosti nastupuje nekonečně velká touha po ideálu. Nikdo jí ovšem neřekne, že ideál je nedosažitelný a proto je tato cesta trýznění vlastního těla a duše /a také celého okolí/ marná a hloupá...
------------------------------------------------------------------
Princip lhostejnosti jako sebeobrana - funguje na 100%

Lhostejnost je psychický obranný mechanismus, bez kterého bychom nemohli žít. Chrání organismus před neúčelnou námahou a opotřebováním. Chrání nás před zbytečným rizikem a nebezpečím, zoufalstvím a nadšením. Nebýt lidské schopnosti téměř ke všemu nakonec zlhostejnět, umírali bychom v ranném jinošství a diagnóza by zněla: roztříštění hlavy o zeď. Jak bychom mohli přežít, když nás nemiluje nejkrásnější dívka na světě, že rodiče umírají, že byli odsouzeni nevinní lidé, že někdo týrá vlastní dítě, že jsou na světě fašisté, že šéf je idiot, že v Africe vypalují vesnice, že lidé, kteří hospodaří s našimi společnými penězi, ovládají sotva malou násobilku, že lidstvo má stejné morální problémy jako před tisíci lety, že se nikdy nedostanu na Mars, nezískám Nobelovu cenu a vůbec nic velkého po mně nezbude...?
Jak tohle všechno bychom mohli přežít a neuštvat se přitom v marném zápase, nebýt moudrých vět jako: já to stejně nevyřeším... a mně se to netýká, které se později vyvinou ve vrcholnou moudrost: co je mi po tom!?
Atrofie lhostejnosti vede v mládí k sebevraždě, v dospělém věku k donkichotství nebo schizofrenii. S lhostejností může člověk prožít klidně stodvacet let, aniž by si někdo - včetně subjektu samého - všiml, že ještě žije. Báseň: K.H. Krchovský
Dnes mne nemá už co bolet, jsem schopen žít třeba sto let.
A možná i o den déle - je mi všechno u prdele.
Paní Báro Š. přečtěte si i mé ostatní příspěvky na Svíci. cz. Už se těším na vaši diagnózu, kterou obdržím. P.S.
Pozn. Omlouvám se za případné chyby a překlepy.

Pokud jste registrován(a), zadejte heslo:

Pouze Vaše jméno (přezdívka) a vlastní příspěvek jsou povinné položky.

Prosím můžete-li, používejte diakritiku - píše se to stejně dobře a mnohem lépe se to čte. Příspěvky naprosto mimo téma nebo obsahující vulgární výrazy budou bez odpovědi smazány - poškozují tuto diskusi.
Formátování: [bold]tučně[/bold], [ital]kurzíva[/ital], [url=adresa]text odkazu[/url] (viz Formátování textu).
Děkujeme za Váš názor.