Nefilozofujte u piva, přijďte na Svíci.cz!

Nový komentář k článku "Život a smrt"

Odpovídáte na příspěvek:

Odp: To, že tu jsme, je dle mého shoda...
zvoník, 12.11.2009 2:35

Johny 2005,
chytnu se Tvého pocitu v rámci scénáře dne.
Také jsem měl ty samé pocity všednosti dnů, až jsem se z toho mohl zbláznit. To byl také jeden důvod, proč jsem skutečným zvoníkem a neblbnu někde po hospodách nebo na dovolených, kde se shánějí akorát ženský s pozadím krásné přírody.
Nebudu komentovat kohokoli s názory na věc jak je to se životem po smrti, ale napíšu svoje vlastní zážitky přesně tak, jak se staly bez nadsázek v mém životě a nejsem po smrti:
V roce 2002, kdy byly povodně, jsem se řadu dní nedostal z práce domů, leda velkou objížďkou. Spával jsem proto ve své zvonici. Je tam nádherný klid kvůli silným stěnám věže (L.P. 1539) Jednou se stalo, že jsem se vrátil velmi pozdě z odpolední sobotní směny kolem druhé hodiny v noci. Ráno mě čekalo zvonění, tak jsem z vnitřku zamknul věž, nechal klíče v zámku, vystoupal do 2. patra věže, kde je pohovka, natáhl budíka a usnul. Nesvítil jsem, a kolem půl čtvrté mě vzbudil dost hlasitý šramot v přízemí věže a následně na to těžké lidské kroky po dřevěných schodech vzhůru ke mně. Moje podezření, že se někdo vloupal do věže mě docela děsilo, dokonce jsem se považoval za idiota, že jsem zapoměl zamknout. Vzal jsem do ruky baterku a šel domnělému vetřelci vstříc. Kroky mezi tím umlkly. Nikoho jsem ovšem nepotkal. Dojdu k vchodovým dveřím, a nic. Jsou zamčené a klíče jsou správně zevnitř... Vysvětlete si to jak chcete, já si nedělám právo něco tvrdit..., halucinacemi netrpím.
Jindy později v létě jsem chodíval někdy spávat přímo pod zvony (mám tam na dřevěné podlaze koberce) do spacáku. Stalo se, že jsem se opět v noci probudil nějakým vzniklým šramotem, a tak jen tak zbůhdarma v té tmě koukám žaluziovými okny ven na tmavou oblohu, která proti tmě ve věži je vlastně o dost světlá. Najednou z té tmy vidím proti oknu věže procházet opatrně a pomalu tři cizí osoby, tedy spíše jen jejich siluety. Jsou tam na podlaze také koberce, takže jejich kroky nebyly slyšet v tikotu věžního hodinového stroje. Ovšem jak postavy začaly stoupat po úzkém schodišti nad zvony do kopule věže, tak to už slyšet bylo dost. Na půdě nad zvony to ještě chvíli šramotilo a po několika minutách všechno utichlo úplně. Do rána jsem neusnul. Až po rozbřesku jsem vstal a odvážil se do kopule vlézt, kdo mi tam chodí chrápat, když je dole zamčeno. Vůbec nikdo tam nebyl a po pobytu cizích osob ani památky. Kdyby to nebylo naprosto živé, podezříval bych se, že se mi to zdálo a vůbec bych o tom nepsal.
Něco mi říká, abych dal ještě příběh třetí:
Ve všední den a v sobotu bývá zvonice většinou v klidu. V sobotu odpoledne přišli nějací pracovníci z telekomunikací a chtěli do věže, že si přeměří signál na možnou montáž antén na mobily. Nebyl jsem k dosažení, tak jim pan farář půjčil klíče a poslal je tam. Když bylo všechno hotovo, tak oni se byli omluvit, že klíč zlomili v zámku (fabka). Pan farář mi to volal, abych se nezlobil a něco s tím udělal. Zjistil jsem ovšem, že zlomený klíč neexistuje ani jedna jeho část. Pojal jsem podezření, že vše bylo jen zinscenováno a někdo chce do věže kvůli vybavení, aby si něco jindy odnesl. Vyměnil jsem ještě večer vložku zámku a ani do pater nelezl. Jenže:
Ve věži je tzv. zvonek ,,domovník„ . Je to malý starý mechanický zvonek průměru asi 8 cm zavěšený u velkých zvonů, který je spojen s klikou dveří drátovodem tak, že když za kliku někdo vezme, zvonek zazvoní. Čili večer jsem skončil výměnu vložky ve dveřích, zamkl a šel domů. Když jsem byl ve vzdálenosti asi 20 m od věže, ozval se zvonek, jako když někdo vezme za kliku. Protože u dveří nikdo nebyl, pojal jsem podezření, že už jsem tam zamkl někoho, kdo tam vnikl ještě s původním klíčem než jsem to vyměnil. Odemkl jsem, rozsvítil a začal všude pátrat po vetřelci. Nikdo nikde. Tak se mi to asi zdálo... Znovu zamknu. A situace se opakovala, ovšem když už jsem byl od věže dále. Opět se vrátím, ale tentokrát začínám hledat důsledně systematicky i pomocí svítilny ve všech koutech a i za trámy a ještě jsem za sebou zamkl a klíče dal do kapsy... Zase jsem nikoho nenašel. Nechápal jsem. Zamkl jsem věž, otočil se a sotva jsem udělal několik kroků, zvonek ,,domovník“ se rozřinčel jak o život. Otočím se zpět a klika u dveří byla naprosto v klidu. Po třetí jsem do věže nelezl. Jen jsem si pro sebe řekl: ,.Když sis tam, blbče, vlezl, tak si tam buď zamčen až do zítra. Spát se tam dá...„. Druhý den bylo všechno v pořádku, bylo zamčeno na novou vložku, nic nechybělo a s ničím nebylo ani hnuto. Vedení zvonku morální. Od té doby byl ,,domovník“ v klidu.
Že se ve věži něco děje, to mohu jenom tušit, protože nikdy s ničím není hýbáno, ale jak je možné, že později mi můj předchůdce potvrdil, že tam něco je a on to nedokáže popsat, to mi stále vrtá hlavou. Jsem přeci realista a nenechám si namluvit, že to jsou duchové.

Pokud jste registrován(a), zadejte heslo:

Pouze Vaše jméno (přezdívka) a vlastní příspěvek jsou povinné položky.

Prosím můžete-li, používejte diakritiku - píše se to stejně dobře a mnohem lépe se to čte. Příspěvky naprosto mimo téma nebo obsahující vulgární výrazy budou bez odpovědi smazány - poškozují tuto diskusi.
Formátování: [bold]tučně[/bold], [ital]kurzíva[/ital], [url=adresa]text odkazu[/url] (viz Formátování textu).
Děkujeme za Váš názor.