Neptejte se co, ale proč

Nový komentář k článku "Svět, čas a tak vůbec... (Odpověď Juzkovi)"

Odpovídáte na příspěvek:

Odp2: Protože nám teď na Svíci možná trochu...
Platfus, 8.9.2010 12:10

Pan Juzek ve svém článku otevřel oprávněný problém, ovšem způsobem, který toho víc zpochybňuje, než aby dovolil o něco se opřít - ale to dost možná patří k povaze problému samotného. Je to druh problému, se kterým se dá docela dobře žít a který oslovuje snad jen hloubavce „s hlavou v oblacích a s nohama ne docela na zemi“ (mezi které se počítám), a to i když se svým způsobem týká každého. Snažím se porozumnět všem zúčastněným v diskusi, ale za sebe to taky vidím jinak.

Podle mého Juzek rozděluje filozofy a metafyziky způsobem, který myslím není moc obvyklý a trochu posunuje význam termínů někam jinam. Filozof je tady, zdá se, ten, který odvozuje své poznání z toho, co je člověku bezprostředně dané. Metafyzik je potom ten, který se opírá o poznatky věd, víru nebo o „zdravý rozum“, apod. Víra se ovšem ke svým poznatkům odmítá stavět kriticky. Věda je jen určitou prodlouženou rukou filozofie. Nakonec i soudy zmiňovaného zdravého rozumu je třeba nejdřív zbavit předsudků. Odtud tedy ta představa, že filozofie je vykuchaná a její úlohu přebírá metafyzika. Toto pojetí je ale od základu problematické a mnoho neříkající.

Vraťme se k původnímu problému. Svět je vážně jiný, než jaký ho poznáváme. Člověk zde ale není v úloze pozorovatele, který může zachovávat nějaký odstup. Do světa jsme hozeni jako do vody a je na nás, jak se s tím vypořádáme. Pod vlivem každodenosti si vytváříme vlastní reprezentace světa, abysme mu porozumněli. Každý tu svou. Takhle rozpolcenost může být zličující. Na druhou stranu se vzájemně setkáváme a naše zkušenost se stává do značné míry sdílenou. Těžko se ale podaří prolomit základní hranici. Přísloví „podle sebe soudím tebe“ je univerzálně platné. Nemůžu poznat něco, co mi není aspoň trochu podobné - nezaujatý postoj není možný, vždy už přicházím s určitým „předporozumněním“. Platí i vliv opačný - moje zkušenost mě zpětně formuje. Jak z toho ven?

Velkým přínosem filozofie 20. století je obrat k jazyku. Jazyk jako nástroj myšlení je tím nejbližším co máme. Přitom je ještě uchopitelný. V jazyku se odráží logika i naše vztahování ke světu. Ideál exaktních věd s přesně definovanými pojmy a jasnými závěry stojí do určité míry na umělém základě. Lidské myšlení je jiné. Naše poznatky a pojmy se vzájemně podpírají způsobem, který evokuje známý obrat z pohádek o pejskovi a kočičce: „Nejdřív pejsek pověsil kočičku na šňůru a pak kočička slezla a pověsila pejska. A tak tam oba viseli...“. Přesto a snad právě proto k poznání a dorozumnění dochází. Lidské myšlení je tak živé a tvárné, že jakékoliv formalizace znamenají jeho omezení. To není důvod, proč se toho vzdávat, jen je třeba to mít na paměti. Takže velká výzva, ale příliš mnoho neznámých. Dodal bych jen archimédovské „Dejte mi pevný bod a pohnu světem.“

Huh, zapotil jsem se ;-).

Pokud jste registrován(a), zadejte heslo:

Pouze Vaše jméno (přezdívka) a vlastní příspěvek jsou povinné položky.

Prosím můžete-li, používejte diakritiku - píše se to stejně dobře a mnohem lépe se to čte. Příspěvky naprosto mimo téma nebo obsahující vulgární výrazy budou bez odpovědi smazány - poškozují tuto diskusi.
Formátování: [bold]tučně[/bold], [ital]kurzíva[/ital], [url=adresa]text odkazu[/url] (viz Formátování textu).
Děkujeme za Váš názor.

O serveru, právní ujednání, přístupnost
Založeno na vlastním redakčním systému a vlastním fóru.