Turecko, nástroj pro vyvolání III. světové?

Koncentrace sil východních a západních mocností v Sýrii ukazuje, že se lidstvo ocitlo na prahu krize, srovnatelné s rokem 1962. Nečekaný spád, vedoucí k otevřenému vojenskému konfliktu se blíží o to více, čím více si zúčastněné strany vyřizují své účty.

Imperiálnímu kádru zjevně dochází dech. Nakonec se ukazuje, že se dá obejít bez dolaru, a to velice dobře. Jeho skutečná hodnota již není ani na úrovni toaletního papíru. Kdysi - s ropou - osvědčený monopol, jenž zajišťoval ekonomickou převahu a navýšení sázek v závodu ve zbrojení. Nyní se tento nástroj chýlí ke svému závěru. To ale znamená dvě možnosti:

Kolaps nenasytné kapitalistické ekonomiky Spojených států nebo druhé východisko: válka.

Jak za I., tak za II. světové války se Spojené státy snažili vytěžit co nejvíce. Z historické povahy zahraniční politiky je divadelní alibismus tím, co bychom mohli nazvat jejich sofistikovanou předností: Být doktor, tak vrah. Být hasič, tak žhář. Být vyšetřovatelem i zároveň pachatelem.
O tomto - až prapodivném - způsobu prosazování mocenských zájmů byly napsány celé svazky, zpráv a depeší, od I. světové až po Tonkinský incident. Ačkoliv má tento štědrý zámořský hegemon vojenské základny po celé Zeměkouli, stále je nám dokola opakováno, že agresorem je Rusko.

Ačkoliv uskupení NATO bylo založeno jako primárně OBRANNÁ aliance, na případu bývalé Jugoslávie a Libye se ukázal její pravý a skutečný charakter. Marně den před bombardováním žádal Kaddáfí o vyjednávání. Rozhodlo se, že se Libye bude bombardovat, tak se bombardovat musí. Je třeba odstranit diktátora, který z Libye učinil nejbohatší kontingent z celé Afriky, kde jeho ekonomická závislost na Americkém vývozu byla rovna zdviženému prostředníčku.
Dnes se Libye stala rozvrácenou zemí, odkud proudí hlavní koridor imigrantů z celé Afriky. „Islámský stát“ - je-li to vůbec možno takto nazvat - ve svých zvěrstvech, co do způsobu předčil mašinérii nacistů. Koalice vedená 60 státy pod vedením USA přes rok bombarduje pozice islamistů, a to takovým způsobem, že se ve své moci naopak ještě rozšiřuje. Tu a tam se objeví neověřené informace o bombardování ve dne, shazování zásob v noci. Nemluvě o tom, že 75 % náletů končí otočením. Ať již je pravda jakákoliv, jsme svědky velice neobvyklých a po sobě jdoucích nestandardních situací.

Pozice zparchantělého Turecka - člena NATO, pro demokratické hodnoty a ideály začíná být těžko myslitelná. Na jejich konto genocidy a válečných zločinů přichází další kolonka: Kurdové.
Novináři upozorňují, že z Turecka proudí zásoby munice a logistiky na podporu islamistů v Iráku, přinejmenším od r. 2012.
Zdá se, že současná pozice a způsob vedení Islámského státu naopak Turecku vyhovuje. Je to stejně tak těžko uvěřitelná představa, jako je fakt, že Švýcarské banky ještě donedávna vlastnily tuny zlata, vyrobených ze zubů z obětí holokaustu. Tento štěkací pes má jen tu výhodu, že své agresivní kousky může činit přes ohradu NATO. Toto nezodpovědné, bezohledné a nebezpečné chování může vést k novodobé válce, válce, do které budou zavlečeny všechny ostatní státy NATO, a to jen kvůli jakési fiktivní doktríně o obraně.

Koalice: Saudská Arábie, Katar, Turecko a USA stůj, co stůj chtějí odstranit syrský režim. Do hry ovšem vstoupil neobvyklý hráč: Rusko.
Vzniká opoziční koalice: Sýrie, Libanon, Írán, včetně poslední jmenované země. Přichází do tuhého. Obě koalice si plně uvědomují, že veškerá legrace skončila. Dvě loutky FSA a IS se zády první koalice, legitimní syrská vláda s podporou druhé. Jak dlouho lze takto nebezpečně balancovat? Jak dlouho lze provozovat politiku dvojí tváře?

Pokud se usiluje o vyvolání další války na Evropském kontinentě, pak právě skrze Turecko. Turecko je toho ideálním nástrojem. A proti vkamu? Na to ať si odpoví každý sám.

Závěr

- Nenechme se zavléct do války, které se nás zdaleka netýká.

- Nepodporujme agresivitu nezodpovědné zahraniční politiky.

- Nenechejme českou vládní garnituru učinit jakékoliv rozhodnutí v náš neprospěch.

- Vážně si hodnot, na kterých je vybudována celá Evropa.

- Važme si naší země a ideálů, na kterých byla postavena.

- Važme jeden druhého, neboť v dobách krize budeme oporou jeden druhému.