Nech brouka žít

Už od malička chovám úctu ke hmyzu. Možná si řeknete, že na tom není nic zvláštního, ale několika lidem v mém okolí to připadá směšné a klepou si na čelo. O co vlastně jde? Jde o to, že mám-li v místnosti pavouka libovolných rozměrů, brouka, mravence či mouchu, tak „normální“?? člověk vezme třeba kus novin a zbytky pak seškrábe ze zdi přičemž na zdi obvykle (byla li ta zatracená havěť dostatečně velká) zůstane flek připomínající do příštího malování místnosti nemilosrdnou krutost toho, že breberka vlezla kam neměla, za což byla odsouzena k trestu nejvyššímu.
Už jako malému mi maminka říkávala chyť tu mouchu, ať neleze po jídle a zabij jí. Hoď ji do horké vody, ať je od tý mrchy pokoj. Nikdy jsem to neudělal. Vždy jsou mouchu chytil a vynesl ven, kde jsem ji pustil. To samé dělám s pavouky. I když se pavouků mírně štítím nevraždím je, ale většinou za pomoci nějaké krabičky a kusu papíru ho dostanu ze stěny a vyhodím ven do trávy.
Říkám si, že kdyby někdo třeba měl psa, kočku, nebo jiné zvíře, tak mu taky asi nebude sekat hlavu za to, že se vyčurá na lino, nebo sežere něco, co neměl. A na druhou stranu pavouk, nebo pes, obojí jsou to v podstatě zvířata a mnohdy i stejně roztomilá (občas je i pavouček roztomilejší než pes), akorát pes je velký, našemu oku lépe viditelný, kdežto pavoukovi nevidíme na jeho smutné oči když ho jdeme ztrestat novinami.
Chtěl bych se zeptat, jestli je ještě někdo tak „praštěnej“ jako já a jestli za to musím stydět před lidmi, kteří si, jak jsem zmínil, „klepou na čelo“?