Každý, kdo něco tvoří pro radost a pocity štěstí druhých lidí, má v ruce zlatý klíček, kterým odemyká brány smutku a chmur nebo nevědomosti. Ráda se dívám na krásné obrazy a poslouchám hudbu i ve chvílích, kdy je mi smutno nebo se cítím vyčerpaná. A teď si představte, že v takovém rozpoložení vám někdo ukradne kabelku s doklady. Hodně přemýšlím o lidské zlobě, nenávisti, zlovůli a zvůli. Je jí všude plno. Je v lidech, ne v systému a i kdyby po volbách vznikla jakákoliv koalice, složená ze samých geniů s úžasnými politickými programy, nic to nepomůže. Vždycky se najde člověk a nebo skupina lidí, kteří budou zlomyslní a závistiví nebo poťouchlí. Tito lidé si vyhlíží krásně upravené fasády domů a malují na ně nevzhledné klikyháky, svými podpisy říkají – jsme zde a budeme vás obtěžovat a otravovat, každé pěkné ráno a pěkný den vám zkazíme. Na silnicích, kde se budeme řítit v protisměru a působit vám velký stress, abychom se tomu někde mohli v hospodě nebo nějakém doupěti zasmát. Zničíme vám rodinný hrob, který máte krásně upravený, abyste si nemysleli, že si tak budete v nedělních šatech beztrestně chodit na hřbitov a v tichu vzpomínat na své zesnulé. Rozbijeme vám zase sklepní okna, abyste měli škodu a museli znovu a znovu běhat ke sklenáři, na to si brát od zaměstnavatele volno, budeme okrádat druhé lidi o to, co je pro ne nejcennější. A to je klid, harmonie, sounáležitost, prožívání krásných chvil a užívání si plodů práce.
Je to snad tichý a nenápadný terorismus ? Přikláním se k tomu, že ano. Myslím si, že je na čase ho identifikovat a pátrat po tom, jací jsou to lidé, odkud pochází. Otázka, proč to dělají, je zbytečná. Jejich důvod je prostý …. Pomalu ničit druhé lidí systematickým obtěžováním, otravováním, ničením jejich klidu a jistoty, provokování pocitů odvety a vyvolávání vzteku a bezmocnosti. Místo, aby lidé hovořili o pozitivních věcech, zabývají se těmito útoky a říkají, to dělá mládež. Chybí jí láska, jistota, proto to dělá. Ale já se domnívám, že to není pravda. Že jsou k tomu vedeni a cíleně vychováváni. Mnozí z nich nezažili totalitu a přesto jsou její nositeli. Jsou nenápadní, neviditelní, ovládají počítačovou techniku a prostřednictvím ní se profilují. Vystupují tam, kde je nikdo neočekává. Zničí webové stránky, kradou informace, znehodnocují práci druhých lidí a sem tam i vykradou někomu autorské dílo. To není recese, to je cílený útok.
Jejich činnost je víc, než trestný čin. Souvisí to s bojem člověka proti člověku. I když to budete ignorovat, přesto vás to zasáhne a oni to vědí. A pátrají, jak ještě víc vám ublížit a vy se jimi, ač chcete nebo nechcete, začnete zabývat a otravovat si duši. Tak se to má s terorismem, To je jeho pravá tvář. Nemusí to být jen bombové útoky, tohle je daleko zákeřnější.
Představte si skupinu lidí, kteří se chystají kdykoliv proti vám udeřit bez zjevného důvodu. Chtějí vás okrádat o spánek, ohrožovat váš majetek, pomlouvat vás, objíždět korunou váš nový vůz, rozbíjet přední sklo u auta, vykrádat chatu a ničit úrodu. Běháte po policii a ta krčí rameny, protože mnohý policista to také zažívá a je proti tomu bezmocný. Soudci i jiné osoby, které by mohly něco s tím udělat v rámci svých pravomocí, mají také vykradené chaty a oškrábané vozy, vypuštěná kola, pomalovanou fasádu na domě.
A lidé jsou proti nim bezmocní. Zasahují je na nejcitlivějších místech. Vymysleli něco daleko rafinovanějšího, než jsou bombové útoky. Útočí na naši mysl, na náš psychický stav. Zkoušíme je ignorovat, ale nepomáhá to, jsou vždy rychlejší, než vy se dokážete na ně připravit. Výsledkem jejich činnosti je to, že pohrdáme lidmi a institucemi, které by tomu měli zabránit a nemohou. Že se v naší duši se ukládá hněv a zlost a touha po odplatě a že se zkrátka stáváme někým jiným, než původně jsme. A tak začínáme být jako oni. Co s tím ?