Pozitivní myšlení, stále úsměv?

Tak zvané „Pozitivní myšlení“ a „stálý široký úsměv“ jsou v současné době propagovány jako způsoby chování lidu, vedoucí každého jedince k úspěchu.Zapojíme-li trochu myšlení a uvažování na toto téma, snadno dojdeme k závěru, že prospěšnost „pozitivního myšlení“ (dále „PM“) není jednoznačná, že dokonce vsugerované „PM“ může být někdy škodlivé. Např. nastávající matka si v rámci PM řekne, že k porodu nepotřebuje žádné doktory ani porodní babičky a bude statečně a optimisticky rodit doma bez pomoci; může přijít o život dítě i ona sama. Nebo si student řekne, že všechno umí, že se nemusí připravovat na přijímací zkoušku a pak na základě nedostatečného testu přijat není. Nebo si zkušený horolezec s úsměvem řekne, že na několikrát úspěšně slezené skále se přece nemusí jistit, a spadne. Podobné je to se stálým širokým úsměvem: když se matka-učitelka líbezně usmívá na svého synka při jeho něžném slovním kárání za lumpárnu, kterou provedl, udělá si z toho to dítě vzorec pro své chování takový, že pokárání za prohřešek je příjemné, že se není čeho bát a lumpárny bude dělat dál, častěji a větší.

A ještě je zajímavé, že odborníci doporučují PM a úsměvy hlavně obyčejným lidem; asi proto, aby svým nadřízeným a mocným lidem nedělali potíže. Jak to, že pozitivně nesmýšlí zaměstnavatelé o svém novém mladém slušném zaměstnanci, když mu ruší pracovní poměr po třech týdnech ve zkušební době nebo když svou dlouholetou spolehlivou pracovnici propouští ze zaměstnání „pro nadbytečnost“ ? Jak to, že tolik firem s pozitivně smýšlejícím majitelem krachuje, že tolik vůdců agresivních válek vykřikovalo do světa svoje „pozitivně naladěné přesvědčení“ o vítězství, které se pak neuskutečnilo?