Hodnota a ochrana člověka

Existují lidé, kteří zuřivě bojují proti jakémukoliv umělému přerušení těhotenství a nazývají to „vraždou“. Přitom těhotenství může být zničující pro matku ze zdravotních důvodů a nepatrný plod si svou existenci nebo její možný konec s největší pravděpodobností vůbec neuvědomuje. Jiní bojují (a jsou na to i zákony) proti prodeji novorozence; avšak je nejméně 50% naděje, že se dítě v nové rodině bude mít lépe, než by se mělo u své vlastní matky. Existuje snaha bránit šikanované žáky a studenty ve školách.

V protikladu ke shora uvedeným aktivitám neexistuje nějaká liga na ochranu možnosti dlouhodobě pracovat pro mladé dospělé absolventy škol, neexistuje ochranná instituce bránící firmám propouštět pro nadbytečnost zaměstnance v předdůchodovém věku. A práce je pro dospělé obyčejné lidi jejich jediný zdroj obživy. Ztráta zaměstnání bez svého zavinění vede k lidským tragédiím celých rodin. Zaměstnavatelé pohrdající pracovní silou a parazitující na ní, se dopouštějí zločinu proti lidskosti; jejich neomezená moc „na trhu práce“ je nemorální a je ze všech ostatních prohřešků proti lidskosti nejhorší. Kdo lidem, kteří poctivě pracovali a chtěli pracovat dál, kdo jim nahradí obrovské finanční i duševní ztráty, které jim zaměstnavatel „ukradl“ tím, že jim vzal práci?

Měla by existovat zákonná povinnost zaměstnavatelů přizpůsobit se možnostem slušného zaměstnance a umožnit mu pracovat, třeba jen za minimální mzdu. V současné podnikatelské sféře tolik opěvované vlastnosti jako rychlost, komunikativnost a krása zevnějšku bývají často vlastnostmi podvodníků, zlodějů a násilníků. Pokud by byly hodnoceny firmami vytvořené pracovní podmínky, došlo by se k daleko „černějším“ výsledkům, než jak jsou obecně „kvalifikováni“ ubozí propuštění od svých zaměstnavatelů.