Míří světový četník k totalitní světovládě?

Spojené státy jsou jedinou vedoucí mocností současného světa. Buď budeme naivně věřit tomu, že pouze pravda a spravedlnost ovlivňují veškerá rozhodnutí jejich vlády, nebo připustíme fakt, že si o sobě USA z titulu svého výsadního postavení ve světě vytvářejí určitý obraz (chcete-li, tedy ideologii), která jim pomáhá obhájit šíření jejich vlivu a další posilování onoho výsadního postavení.

Existují reálé indicie, že USA se pomalu stávají totalitní mocností. Ukazuje se, že tato země stále častěji uplatňuje praktiky, které sama kritizuje a označuje jako „totalitní“...

Pronásledování komunistů

Jednou z věcí pro kterou jsou kritizovány totalitní režimy je politická cenzura. Je však naivní si myslet, že ta ve Spojených státech neexistuje. Už počátkem třicátých lez začalo v USA potlačování každé radikální nebo sociálně kritické tendence. Například nesměla být zfilmována kniha Sinclaira Lewise „U nás to není možné“, ve které popsal vizi nastupujícího amerického fašismu, a film proti lynčování „Fury“ nesměl ukázat černošské oběti nebo kritizovat rasitické jižní státy. V květnu 1938 byl založen nechvalně známý „Výbor pro neamerickou činnost“ - House Committee on Un-American Activities (HUAC). Pod vedením poslance Martina Diese, člena Demokratické strany z Texasu. Na začátku bylo úkolem HUAC sledovat přistěhovalce, kteří před nacismem utekli do Ameriky. Odposlouvávali jejich byty a telefony, sledovali je na každém kroku a psali podrobné zpravy i o zcela bezvýznamných událostech. V úzké spolupráci se šéfem FBI E. Hooverem rozšířil HUAC svou činnost i na Američany. Koncem třicátých let se šéfové HUAC začali soustředit na filmovou tvorbu. Ve druhé světové válce byly podobné činnosti vzhledem ke spojenectví se Sovětským svazem pozastaveny. Zásadní změny nastaly po válce. Prezident Truman rozpoutal „protikomunistický boj“ což vyústilo v masové zakazování filmů, pronásledování jen na základě sebemenšího náznaku levicového smýšlení. Začal hon na „levicové čarodějnice.“
Činnost HUAC byla příznačná pro nový kurs americké vnitřní a zahraniční politiky a vytvořila základ pro politické procesy padesátých let. 26.11.1947 dosáhl HUAC dalšího velkého úspěchu: Pod jeho nátlakem vyslovili nejvlivnější filmáři z Hollywoodu svůj souhlas se zavedením „Černé listiny“. Všem zaměstnancům, kteří byli podezříváni ze sympatie ke komunismu, bylo zakázáno vykonávat své povolání. Černá listina, která v „demokratických“ USA ofiálně vůbec nesměla existovat, znamenala definitivní konec kariéry mnoha do té doby velmi úspěšných spisovatelů a herců, vedla k emigracím i k sebevraždám. Například Charlie Chaplin byl roku 1952 vyhoštěn z USA, neboť „jeho pouhá přítomnost v Hollywoodu je škodlivá pro morální struktury Ameriky,“ jak prohlásil člen HUAC John Rankin. Jedním z nejfanatičtějších propagátorů antikomunistické hysterie byl senátor Joseph McCarthy. Ten v padesátých letech rozpoutal mohutné čistky, lidé přicházeli pro své názory o práci, začalo vydávání výchovných brožur a točení propagandistických filmů např. Rudé nebezpečí (1949), Vdala jsem se za komunistu (1950), Byl jsem komunista pro FBI (1951), Můj syn John (1952), Velký Jim McClain (1952), Proces (1952) atd. Příkladem hrozných následků působení HUAC je herec Larry Parks, který byl během druhé vlny výslechů 1951-53 donucen uvést jména komunistů. Nechtěl nikoho udat a prosil vyšetřovatele o milost, nakonec však nevydržel nátlak a jmenoval různé kolegy. Za své váhání zaplatil vysokou cenu: byl připsán na Černou listinu, přišel o práci a v roce 1976 byl zavražděn!

Válka v Jugoslávii

První velká zkouška pro obyvatele České republiky přišla během jugoslávské krize. Americká propaganda v českých médiích přesvědčila nakonec většinu národa. Miloševič masakruje Kosovany! Tomu musíme zabránit! Přesně tohle se neslo médii. Problém pro lidi média značně zjednodušila a vytrhla ho z balkánského kontextu. Byla jasně rozlišena dobrá a zlá strana. Dobru je třeba pomoci, zlo je třeba zahubit. Nezní to krásně? Jugoslávií cloumala nenávist obou znesvářených stran, ke které obě skupiny přispěly svým podstatným dílem, nepochybně k nechutným masakrům došlo, bylo to šílené, nelidské a neomluvitelné. Neobhajuji žádné útoky proti civilistům, jsem vždy zásadně proti nim. Spojené státy však definovaly problém jednostranně a navrhly svůj způsob jeho řešení. Vše podpořily mohutnou ofenzivou propagandy. Až neskutečná americká demagogie pokračovala i během války. Nazývat mrtvé civilní oběti nezbytnými ztrátami je možná vojenskou terminologií přesné, nicméně je to značně nehumánní. Ne-li odporné. O nezbytných ztrátách však mluvila domácí i zahraniční média zcela běžně, a to ještě tak nějak na okraj.

Teroristický útok

V úterý 11. září se stal odporný protiamerický čin. Američané, ujišťováni propagandou dlouhá léta o vlastní neporazitelnosti, neohroženosti a dokonalosti, si vůbec nepřipouštěli, že něco takového může kdy na Ameriku přijít. Únos čtyř letadel je spolu se svými následky nepochybně velkou tragédií, která zaslouží pečlivé vyšetření a přísné potrestání viníků. Celá akce byla nicméně aktem teroristů, nebyl to akt války. Podle veškerých dostupných informací za akcí nestojí žádný stát, a tak je třeba situaci hodnotit. Prezident George Bush jr. hned v den zrůdného činu začal hovořit o pomstě, netrvalo dlouho a pronesl i slovo „válka“. USA začaly šikovat armádu a připravují se na válku, jeden stát za druhým Americe přislibuje pomoc při válečné operaci. Česká média začínají obvyklou kampaň ve stylu“zlo je třeba potrestat, válečný čin, svět už nikdy nebude jako dřív, útok na naše hodnoty„. Mediální propaganda působila, jakoby nás měla přimět ke vstupu do války. Lidi bylo třeba připravit. A povedlo se to. (existují domněnky, že o útoku z 11. září věděly americké tajné služby předem. Nakonec je to dokonalá záminka k zahájení války. To je však jen spekulace)

Jako nacistická propaganda

Mechanismy masové manipulace lidí jsou stále stejné. Jedním ze základních prostředků udržování totalitních vlád je vytvoření jakéhosi “lidového nepřítele„, stalinističtí komunisté měli své “třídní nepřátele„, pro fašisty byl lidovým fackovacím panákem Žid a pro Amerikány je to “terorista„. To celé umocňují nekonečným opakováním svých “pravd„ A konečně odtržení veřejnosti od reality a izolaci od základních faktů, v tomto případě o válce v Iráku.

Nastupující světovláda?

Kritika stalinistických poměrů ze strany vlády USA je čistým pokrytectvím. Státy, jako např. tvrdá despocie drasticky porušující lidská práva Saúdská Arábie mohou být totalitní jak chtějí, když poskytují své ropné bohatství americkému trhu. Nakonec za vše mluví fakt, že jaderné bomby, které byly záminkou pro americkou invazi do Iráku nikdy nikdo nenašel. Masakrování civilistů však pokračuje. Pod záminkou “boje proti terorismu„ Washington schvaluje a podporuje mučení na základně Guantanamo, kde Američané drží bez soudu své politické vězně. Když se však někdo ozve s lidskými právy, je nařčen z “podpory terorismu.„ Nakonec se ukázalo, že i kruté mučení vězňů v irácké věznici Abú Ghrajb tajně inicioval Washington. O praktikách všemocné CIA se snad ani není třeba zmiňovat. Přesto si “demokratické„ USA stále berou do úst “lidská práva.„ Přitom právě ta jsou v této zemi degradována. Za “demokratcké„ ja nám však médii předkládáno to, co je v zájmu USA. Nakonec každá totalita je jen znužitím nějaké původně dobré myšlenky. Bolševici zneužili idálů socialismu, nacisti ohlupovali lidi myšlenkou “ideální rasy" a americká propaganda se opírá o zdánlivou demokracii.
(Podle mého názoru již existuje mezinárodní cenzura médií vedená Spojenými státy, nakonec o masakrování civilistů (často zcela úmyslném) se v televizi moc nemluví.)

Já mám jen strach, co bude ještě následovat. V USA nyní vstoupil v platnost zákon, který umožňuje uvěznění každého, koho prezident označí za nepřítele. Podobných totalitních zákonů tam však platí více (např. „Patriot act“). Jakou budoucnost bude toto běsnění mít? Hitlerovi se pokus o světovou nadvládu nepodařil. Nyní se však zdá, že to, co se žádnému jinému diktátorovi nepovedlo, se Bushovi začíná dařit. Tak koho se vlastně máme bát?