Je zájem jednotlivce přednější?

Na Zemi žijí v podstatě dva základní typy živočichů. Prvním typem jsou samotáři, tvorové kteří se spoléhají sami na sebe a přežívají (např. lvi, křečci, chobotnice...) Druhou skupinou jsou tvorové společenští, mezi kterými je jednotlivec závislý na svém společenství (např. mravenci, včely…) Člověk primárně patří do té druhé skupiny. Už v pravěku znamenalo pro jednotlivce vyloučení z tlupy většinou smrt.

Přesto se člověk od ostatních přírodních společenstev v něčem zásadně liší. Rozdíl spočívá v tom, že zatímco mezi mravenci nebo jinými společenskými tvory je prvotní snahou každého jednotlivce dát maximum svému společenství, u člověka to funguje opačně – každý se snaží urvat ze společnosti co nejvíc. Proto je společenský systém lidí v současnost postaven na tom, aby každý jednotlivec měl maximální svobodu a možnosti v realizaci svých sobeckých zájmů. Samozřejmě zde nechci tvrdit, že by lidé měli žít jako mravenci (i když by to byla nejlepší cesta k jistotě přežití lidského druhu), ale chci naznačit, že trend absolutní moci většiny a současná kultura mají sebedestruktivní směr.

V současné době se zásadně upřednostňují zájmy jednotlivců před zájmy celé společnosti. Jistě můžete namítnout, že společnost není nic jiného než soubor jednotlivců a za názor společnosti že se dá považovat názor většiny jednotlivců. Snad každý však ví, že názor většiny nemusí být správný. Uveďme příklad. Jak myslíte, že by dopadlo referendum pro žáky základních škol o zrušení školy? Přestože většina z nich si nějakým způsobem uvědomuje, že škola je potřebná, je docela jasné, jak by takové referendum dopadlo. A netvrďte mi, že na tak mladých lidech se dá ukazovat model společnosti. Nebo si snad opravdu myslíte, že všichni dospělí jsou rozumní a způsobilí rozhodovat o společnosti? Nicméně ačkoli to tak vypadá, nejsem odpůrcem referenda. Chci jen upozornit, že celá věc je složitější, než se může zdát.

Jak jsem se už zmínil, současná kultura a převaha možností jednotlivců nad možnostmi společnosti jako celku má sebedestruktivní směr. Opět to dokládá řada příkladů. Zájmem společnosti – lidstva je ochrana životního prostředí. Na tom se jistě shodneme. A většina lidí to ví. Ale chrání si lidstvo důsledně své životní prostředí? Ne! Přestože existují a jsou technicky dokonale vyřešená například pohodlná a bezpečná auta jezdící místo na benzín na vodík, stále se masově nepoužívají ani nevyrábějí. A proč? Protože výroba takových vozů nepřináší ani zdaleka takový zisk jako výroba aut benzínových. A zájmem jednotlivce je přirozeně získávat maximum. Jak je možné, že to společnost dovolí?

Kosmický výzkum je nepochybně smysluplným a hodnotným využíváním financí. (kdo si myslí že ne, ať na tento článek neodpovídá, protože s takovým člověkem považuji za nesmyslné se vůbec bavit) A dovolím si tvrdit, že dnes by mohl být už mnohem dál – kdyby se do něj dávalo více peněz. Současná společnost však působí dojmem, že mnohem hodnotnější než peníze do výzkumu a vědy jsou peníze vražené do luxusních aut, rezidencí a jiných rozmarů miliardářů. Miliony lidí na světě hladoví a trpí nemocemi a bídou. Vyspělý svět to však evidentně příliš netrápí. Občas se v televizi objeví nějaký charitativní pořad vyzývající k posílání dárcovských SMS. Nechť jsou pochváleni ti, kdo je posílají. Nakonec řeknou že vybrali milion a zhodnotí to jako velký úspěch. Přitom je tolik lidí, kteří by ten milion a víc mohli klidně dát a nezchudli by na tom! Ale máme tady nedotknutelnost soukromého majetku. Jistě, ať si hladoví. Na co bych jezdil jen Škodovkou, když můžu mít limuzínu a řidiče.

Jak to může společnost dovolit, že jeden má tolik, že by z toho mohlo žít dalších deset a přitom nechá těch deset hladovět? Do vědy, zdravotnictví, humanitární pomoci a dalších věcí, kdy peníze chybí a přitom jsou to zájmy společnosti by se dalo dávat o tolik víc, kdyby množství jednotlivců nemělo řádově víc než kolik kdy mohou potřebovat. Nemělo by se to změnit? Není dobro přece jen lidem třeba občas i vnutit? Že ne, může říci jen ten, kdo se má dobře a komu jsou ostatní ukradení.

Mezi názory na vztah jednotlivce a společnosti lze jistě nalézt paralelu s rozdělením na levici a pravici. Potom bych podle toho co jsem napsal byl jistě levičák. Chci ještě dodat, že sám mám úctu k právům jednotlivce ale na rozdíl od jiných zastávám názor, že silnější by měl chránit slabšího. Co si o tom myslíte Vy?