Můžeme pozorovat, že v posledních letech rapidně narůstá obliba domácích mazlíčků. Někteří občané si v rámci zoufalé snahy být *in* pořizují nejrůznější exotická zvířata, mnoho žen by si zase přálo chovat koně. Přesto ve společnosti v tomto ohledu suverénně vedou psi.
Žiju v Praze a vidím kolem sebe, kterak se mnoho občanů svou přepéčí o pejsky nevědomky de facto dopouští týrání zvířat. Zdaleka nejde jen o to, že někteří majitelé chovají velká psí plemena v bytě a neposkytují jim dostatek pohybu. Často se stává, že (hlavně) panička vodí svého psíka oblečeného, ačkoliv je venku +10°C.
Jednoho dokáže udivit, jaké finanční prostředky jsou lidé ochotni do psů investovat. Přepychová krmiva, drahé vybavení pro „pelíšek“, velmi nákladná veterinární péče (operace za desítky tisíc korun), až po psí salóny, hotely a nakonec hřbitovy. Také nejen vztah, ale i samotné chování majitele vůči psovi nápadně připomíná vztah k dětem. A právě zde se dostávám k jádru pudla. Nejen podle mě je nárůst obliby psů přímo úměrný rozpadu rodinných hodnot a mezilidských vztahů vůbec. Zkrátka, namísto toho, aby lidé měli děti, popř. chodili do společnosti, pěstovali a rozvíjeli vztahy, atd., si raději pořídí psa. Je to totiž bezpečnější. Život je krátký a mnoho lidí jde cestou nejmenšího odporu. Pes vám neodmlouvá, nepožádá o rozvod a polovinu vašeho majetku, nezačne brát drogy a nepozvou si vás do školy kvůli jeho studijnímu prospěchu. Také vás neokrade a nepodvede a mnoho dalších pozitiv.
Aby někdo nebyl na omylu; sám jsem milovníkem psů, vždy jsme doma jednoho měli. Cizí psotníci mně v žádném případě nevadí, pokud se mě zrovna nepokoušejí kousnout, nebo označkovat kalhoty. Jen vidím určité mantinely, ostatně jako ve všem.
Jaký je váš názor na toto téma? Prosil bych vynechat odpovědi typu *každého věc*. Děkuji za pozornost.