Je téma pohřeb tabu?

Je spousta témat které byli dřív tabu a dnes se o nich mluví běžně, přesto je téma-SMRT a POHŘEB, na které se moc lidí nechytá a pokud o tom mluví, tak jsou pro společnost tak trochu divní.
Asi každý z nás se dostane do situace, že jde někomu na pohřeb nebo jej dokonce musí organizovat.
Já sama nevím kde je hranice komu na pohřeb jít a komu nejít.
Zda jít někomu koho sice znám, ale nejsme v rodině nebo nijak hodně dobří známí.
Často kolem sebe slyším slova „Já na pohřby nechodím nesnáším to“
Nevím co by si dotyčný zesnulý pomyslel o takovém kamarádu, který se s ním nechce rozloučit, protože se nedokáže s mířit s tím, že odešel.
Já sama jsem měla před několika lety či snad i měsíci názor, ať mi mí příbuzní pohřeb nedělají, že je to jen vyhazování peněz. Ať mě nechají spálit na státní náklady a co bude s tím popelem to je jedno. Stejně kdoví co v těch urnách je.
Dnes si myslím, že by bylo lepší, kdyby se se mnou důstojně rozloučili. Hlavně bez pokryteckých řečí typu „byla to vzorná manželka a matka dvou dětí“... Pač jaká jsem byla manželka ví především můj muž a jaká jsem byla matka budou vědět jen mé děti.
Nedávno jsem si nechala v pohřební službě vytisknout ceník jejich služeb a můj muž myslel, že jsem se pomátla. Jenže já opravdu nevím kdy se co stane ať už mě nebo mým příbuzným a chci být na to připravena. Protože až se opravdu něco stane budu mít úplně jiné myšlenky.
Spousta lidí si až musejí organizovat pohřeb uvědomí, že se nikdy nezeptali jak si to jejich zesnulý představoval a jaké je jeho přání. Je pravda, že tomu zesnulému je to už jedno, ale pro mé svědomí je lepší splnit jeho splnitelná přání.
Prosím napište, máte-li nějaké zkušenosti s pohřby a jaký je váš názor.
Také mám problém jak s pozůstalými mluvit, zda dělat že se nic nestalo a život jde dál nebo jim povídat co krásného jsme s jejich blízkým zažili a jak byl fajn.
A pokud máte pocit, že jsem úchylná, tak vás ubezpečuji, že žiju plnohodnotným životem a umírat se zatím nechystám