Logika, spravedlnost a alibismus aneb Pár poznámek k reformě financí

Už delší dobu sleduji dění kolem tzv. reformy financí, zejména navrhované úpravy rodičovského příspěvku. Návrh obsahuje mnohé zvláštnosti. Např. diskriminuje některé matky, jejichž druhá (další) rodičovská dovolená plynule navazuje na předchozí a které předtím pracovaly na dobu určitou, narozdíl od těch, které pracovaly na dobu neurčitou.

V případě matek z první skupiny se v době 2. porodu snadno stane, že už pominula ochranná lhůta, zajišťující nárok na peněžitou podporu v mateřství, a tedy nemají nárok zvolit si ani základní výměru (která je navázána na pobírání dávek z nem. pojištění), byť pojistné odvedly třeba stejné jako matky z druhé skupiny (o tom, že podobná nerovnost platí i v případě samotné peněžité podpory v mateřství, nemluvě).

Naštěstí to trochu zachraňuje možnost čerpání RP otcem (nárok na variantu odvozen od jakési „fiktivní“ mateřské), ale i tak stále část problému zůstává (případ matky samoživitelky nebo otce, který neměl práci). Mimochodem, příliš se mi nelíbí, jakým způsobem jsou informace (pokud člověk sám nepátrá) ze strany vlády sdělovány. O tom, že snížená varianta může být za určitých okolností pro rodiče povinná, jsem v prezentacích pro média nic nezaregistroval. Kolik občanů si uvědomuje, že ony tři rychlosti nebudou vždy volitelné?

Ony ani ty stupně RP nejsou úplně ideální. Stačí, abyste měl/a mzdu (a tedy i sumu odvedeného pojistného) pár procent pod hranicí pro možnost volby zvýšené varianty, a rázem máte nárok jen na RP nižší o pár desítek procent. Jistě, základní varianta trvá do věku tří let a celková suma peněz je o něco vyšší než u zrychleného modelu, ale pokud dotyčná matka „pod hranicí“ stejně potřebuje z finančních důvodů brzy nastoupit zpět do práce, možnost pobírat RP do tří let je jí k ničemu.

Podobnou nelogičnost spatřuji obecně v tom, že právo na vyšší RP vzniká podle původního vyššího příjmu rodiče, byť naopak přídavek na dítě s vyššími příjmy rodiny zaniká, ačkoliv ekonomický standard rodiny se snižuje v obou (RP místo platu, děti) případech. Je tím poněkud popřen obecný smysl sociálních dávek jako formy pomoci pro ty, kteří to potřebují.

Pokud jde o částečnou kompenzaci vyšší finanční ztráty (vyššího platu), pak přídavky na děti by se měly chovat -čistě dle této logiky - obdobně, tedy být stejné (pro všechny), neboť každé dítě má stejné potřeby. Je opravdu natolik zásadní překážkou při rozhodování, jak dlouho být s dítětem doma, fakt, zda bude RP po dobu dvou let (tedy jen zlomek celého rozsahu - časového i finančního - péče o potomka až do jeho dospělosti) v normální nebo zvýšené výši?

Pro ujasnění - mám rodinu se dvěma dětmi, pracuji, nemusíme žít od výplaty k výplatě. Podotýkám, že nejsem zastáncem přílišných sociálních opatření, ani stoupencem levicových stran. Jde mi jen o to, že chci, aby stát, pokud už musí přerozdělovat peníze, které vybere i ode mne, je přerozděloval spravedlivě - tím spíše v situacích (podpora rodiny), které se mě osobně dotýkají. V dané věci jsem oslovil několik poslanců. Pokud někdo ví o nějakém sdružení, které prosazuje finanční a sociální zájmy rodin ve světě politiky, prosím dejte vědět.

Na závěr povzdech. Pan ministr Nečas píše v článku z 25. 6. 2007 (http://ods.cz/zpravy/prispevek.php?ID=5191): „Proti loňskému roku stouply [sociální výdaje] skokově téměř o 70 procent “díky„ předvolebnímu populismu především levicových stran. Trend zadlužování země [...] je nutné zastavit. To je hlavní důvod reforem.“ Otázka pro čtenáře - jak hlasoval pan (tehdy ještě jen poslanec) Nečas při závěrečném hlasování (č. 1014) o návrhu zákona o životním a existenčním minimu (kterým se mj. změnila výše RP na současnou úroveň) v prosinci 2005? Nápověda pro čtenáře - http://www.psp.cz/sqw/phlasa.sqw?HE=1487&S=51&id_posl=732&o=4&PG=51.

Obdobný kvíz ohledně pastelkovného a zvýšení porodného (hlasování č. 131) - http://www.psp.cz/sqw/phlasa.sqw?o=4&id_posl=732&s=54&he=443&pg=7. Někdy skoro lituji, že jako abstinent si nedám panáka na vystřízlivění. Jediná legrace na tom všem je, že o pár řádek výš v uvedeném článku pan ministr píše: „Myslím, že sociální demokracie se řídí heslem “kam vítr, tam plášť„ a mění názory podle aktuální situace.“