Trocha optimismu

Poslední dobou potkávám lidi, pro mne spíš roboty, kteří se skloněnou hlavou někam spěchají. Ani v jedné tváři jsem neviděla „život“. Každý je víc než zamračený mám dojem, že si nevšímá ani toho co míjí.

A to už nemluvím o mých známých. Každý si na něco stěžuje, nic není dobré, vše je na prdlačku, jak by řekl slavný Pepin z Postřižin. Má kamarádka dokonce říká, že je vyhaslá jako sopka a každý nový den hledá důvod proč vstát z postele. Je ji 35 a ona hledá důvod. Tomu nerozumím. Když pominu nemoci a lidské tragédie, tak nedokážu pochopit jak může zdravý člověk v jejím věku ne žít, ale přežívat. Ať to zní jakkoli fádně, nemáme si na co stěžovat. Spíš bych to viděla tak, že jsme tak moc v pohodě a nic nám nechybí, až jsme z toho udělali nepohodu! Hledáme co je špatně, máme všechno a přitom jsme vyhaslí. Nevážíme si ničeho a nikoho. Lidé jsou k sobě milí maximálně o Vánocích a i tato přetvářka je řádně znát. Štěstí a radost k životu si vytváříme sami v sobě. Špatné je si najít důvod,proč vlastně nejsme šťastni. Těch důvodů se najde, viďte!

Vnímejte ve svém životě jen to krásné a špatné nechte odplout. A taky - pojďme a buďme na sebe hodní nejen o Vánocích.

A tak dejte na Máju, vidím z výšky svět