Otrokářka „svoboda“ z nás dělá dobytek

V současném moderním „civilizovaném“ světě existuje několik ikon a pojmů, na které je v praktickém životě zakázáno jakýmkoliv způsobem „šáhnout“ nebo zpochybnit správnost jejich aplikace do životů běžných lidí. Jednou z nich je bezpochyby „demokracie“. Od pádu socialismu ji všichni skloňují ve všech pádech a pro mnoho lidí z původního významu „vláda lidu“ vyplývá i svoboda lidu a také jednotlivce.

Západní svět dokázal naprosto mistrovským způsobem předvést jakýsi paradox, který právě z této svobody vytváří to nejtemnější vězení, ve kterém je zakázána ta aktivita, kterou by se měl člověk odlišovat od dobytka a jiných zvířat u kterých není možné měřit IQ. Mluvím o rozhodování vlastní svobodnou vůlí. O používání svého rozumu a né o bezmyšlenkovitém následování formulářů a zákonů. Myslím si, že základním pilířem této „mutace“ svobody v žalář je přehnaná (hlavně byrokratická) snaha tuto „svobodu“ chránit. Chci tím říct, že původní myšlenka je pěkná a jednoduchá: „Dělej si co chceš, ale neomezuj tím ostatní.“ Právě tím „ale…“ se však ohání naše (demokraticky zvolené) vlády při prosazování zákonů, které jakoukoliv svobodu likvidují. Trochu mi to připomíná heslo bývalého Sovětského Svazu, „МИРУ МИР“, kdy zbrojili proti U.S.A. v době studené války a nebo americký „Fight for freedom“ a na druhé straně okupace Afghanistánu (samozřejmě pod záminkou). Přesně stejný jev se děje i s naší „domácí“ svobodou a nedotýká se pouze států jako celků, ale i každého jednotlivého člověka.

Začíná to už v relacích, které nikoho ani nenapadne považovat za absurudní. Například „zákaz rušení nočního klidu“. Odjakživa jsme byli na přítomnost tohoto omezení zvyklí a málokdo se proti němu bouří. Problém však nastvává v okamžiku, kdy lidi ztratí jakoukoliv morálku a zásady mravního chování a v případě, že někdo podle nich noční klid ruší, zavolají Policii namísto toho, aby se s dotyčným zkusili v klidu domluvit, což by podle mého bylo lidské jednání. Podobným příkladem mohou být rychlostní omezení v obcích, bodový systém,… V minulosti se v noci v obci smělo jezdit 80 km/h, později celý den 60 km/h, nyní 50 a navíc ještě přibyla další šikana v podobě bodového systému. Smutné na tom je, že tato omezení nebudou zpětně zrušena ať volíme kohokoliv. A přitom na silnicích umírá stále více lidí. Je tedy evidentní, že brát lidem svobodu ten správný krok není. Proč tedy tuto chybu opakovat znovu a znovu? Námitkou může být, že dnes jezdí více aut než dříve, ale to není pravý důvod. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že např. v Ammánu (hl. m. Jordánska) jezdí aut mnohem více než u nás v Brně, předpisy nerespektuje nikdo a za měsíční pobyt tam jsem viděl jedinou nehodu a ta se obešla jen s pomačkanými blatníky. Pro mě hovoří např. i pokus „nahé silnice“ aplikovaný v některých Evropských zemích, kdy je část silnice naprosto zbavena dopravního značení a předpisů a nehodovost na ní klesla.

Opravdovým vrcholem ale bylo, když jsem si přečetl, že Policie chce navléct v noci povinně chodce mimo město do reflexních vest. (Jezdím +- 200 km denně a často v noci, takže se na to dívám i z pohledu řidiče.) Ještě horší ale bylo to, že jsem zhrozeně odkaz na ten článek poslal několika kamarádům mého věku a 7 z 10 souhlasilo s návrhem Policie. To jsme opravdu jen dobytek, kterému musí úřady říkat přesně jak se má chovat, aby se navzájem nepozabíjel a v případě, že tak neučiníme, tak se ochotně necháme pokutovat?

Dnes jsem například na poloprázdné zastávce MHD viděl nějakou paní středního věku, která zahlédla mladého člověka co na zastávce kouřil. Vítr vanul opačným směrem než stála ona a já stál přímo vedle ní, takže vím s jistotou, že kouř z cigarety nemohla cítit. To jí nebránilo v tom, aby na něj začala řvát, že je tam kouřit zakázané, a že na něj zavolá Policii, aby jej pokutovali. Legrační na tom bylo, že i na druhé straně zastávky bylo prázdno, pouze za ní stál další kuřák. Takže dotyčné paní nešlo ani náhodou o zdraví ostatních. Jednoduše chtěla šikanovat a v zákoně k tomu našla oporu. (Což je mnohem nechutnější než vykouřit 2 krabičky denně.) Děsím se toho, že se přesně toto bude dít čím dál tím více lidem co znám. Nedokážu si vybavit nic pozitivního na společnosti, kde lidé stojí na eskalátorech v řadě za sebou, aby nedostali pokutu a vlevo od sebe nechávají koridor pro ty co spěchají (jakoby nemohli říct raději „pradon..“ a projít bez nutnosti dalšího předpisu -> zámince k šikaně). Ti lidé postrádají život, vlastní rozum, vášeň, zkrátka LIDSKOST.

Moderním trendem je dělit naše aktivity na věci co „MUSÍŠ“ a „NESMÍŠ“ dělat. Téměř cokoliv co nepatří do skupiny „MUSÍŠ“ patří do té druhé, a tak na svobodnou vůli zbývá už jen málo prostoru. Jak by řekl Jello Biafra z Dead Kennedys: „Don’t you know you are not supposed to think in this country?!“