Která cesta je ta správná???

Dobrý večer.
Měla bych se prvně trošku představit ... jmenuji se Veronika, jsem úplně normální holka z Prahy, je mi 18 let a asi za necelé dva měsíce maturuju na gymnáziu ....
Nedávno a vlastně i nyní ve svém nitru řeším jakousi křižovatku svého života, která se jedná hlavně mého budoucího života, mého povolání...
Jelikož jsem na gymnáziu, tak si vlastně mohu vybrat jakoukoliv VŠ, i když samozřejmě záleží na mých dovednostech a schopnostech. Vždycky, opravdu už od mala jsem chtěla být milou, krásnou a hodnou paní učitelkou. Představovala jsem si, jak ve třídě plnou malinkatých špuntů budu poletovat od jednoho prváčka ke druhému a vysvětlovat, proč právě jedna a jedna jsou dvě:).
Postupem času se mi ale jak na základce, tak i nyní začali učitelé nějak příčit a měla jsem pouze jen některé oblíbené. Viděla jsem v nich pouze jen hlupáky a lidi, kteří uznávají jen „podlézáky a šprty“, což já určitě nejsem. Uznávám pouze ty, kteří jsou opravdu vzdělaní, spavedliví a hlavně diplomaté. I když Paní učitelky na 1. stupni jsou přece jen jiné, než třeba na střední.
Postupem času jsem začala přemýšlet nad něčím, co by mě obohatilo a hledala jsem, co je pro mě to pravé ořechové.Pozastavovala jsem se nad zaměstnáním právníka, lékaře, vědce ve výzkumu, ... Tito lidé mají vysoké postavení ve společnosti, finančně jsou zabezpečeni dobře, jsou opravdu moudří... a hlavně- až je těmto lidem třeba 60-70, tak jsou ve svém oboru téměř briliantní (ovšem jsou i vyjímky) a jenom kvetou:), což je úžasné. A co učitelé? Pche, ani náhodou...melou stejnou látku 40 let, okřikují protivné a drzé studenty, v 60 mají nervy --- (šak vy víte kde ) a ve společnosti? Každého učitele v davu určitě poznáte :). Ale jsou i takoví, kteří milují svoji práci, je pro ně celý život a jsou úžasní, nezapomenutelníí...
Teď je ale otázkou, pro co právě třeba já jsem byla poslána tady na svět... Jelikož jsem věřící a Bůh pro mě znamená mnoho, přemýšlím, pro co mě zde na svět poslal....
Modlit se k němu, jaké mám zde místo, je řešením, ale když nebudu tak spokojená, bude mě mé nynější rozhodnutí po čase mrzet nebo třeba chci být více lékařkou než učitelkou a On ze mě chce mít právě učitelku... Nechci být „jen“ učitelkou. Chci pomáhat lidem....každé má své plus i mínus...tak nevím, jak se zachovat....
Měli bychom vše nechat na Bohu a nebo si jít vlastní cestou??