Obsahové definice práva se v teorii více či méně shodují v tom, že jde o zvláštní formu regulace společenských vztahů. V našem současném režimu je však tato zároveň jedna ze základních funkcí práva nevýrazná až neúčinná - atributem této funkce by měla být t. zv. předvídatelnost práva, související s právní jistotami občanů. Václav Havel mluví za této situaci o příčině, kterou má být nedostatečně vyvinutá mravní odpovědnost. Ta by tedy měla být základem úcty občanů k právním normám. Ve skutečnosti si troufám říct, že právě aplikace práva v našich poměrech měla primárně za následek mravní úpadek a že se tedy zaměňuje příčina s následkem.
Podotýkám ještě jednou aplikace práva, ne tedy právo jako relativně samostatný jev. Aktem aplikace jsou nejen právní vztahy (aplikace zákonů) ale i zákony samotné. Tedy, že by odpovědnost nesli ti, co je formulují a aplikují, někdy i s protichůdnými interpretacemi jejich znění? Ideální stav? Paroduji Erbena : „Jisté a pevné jsou zákona kroky, co má se státi, stane se“ Současný stav - pokračuji v parodii „ Co jeden zákon ve své pochová toky, to druhý na svět přinese“.