Pro fungování demokratického státu je důležité, aby občan dostával pravdivé a vyvážené informace, které se týkají chodu státu.Tyto informace mu musí zajistit za jeho peníze také veřejnoprávní média (dále VM). Vysílání zábavy, sportu by mělo být uměřené, protože to můžou napadnout komerční media pro nekalou soutěž.
Vyváženou informací se rozumí to,že když VM informují o sporu dvou stran, musí být oběma těmto stranám dán prostor pro obhájení svého postoje a nebo odvysílat jejich oficiální postoje k této záležitosti. Jedině to umožní občanu zaujmout k té věci svůj vlastní názor a jsou splněna základní pravidla slušného lidského chování.
Nyní uvedu některé strany u nichž je právo na vyváženost porušováno: Irán, Palestinci, Hamas, Taliban, Srbsko, Rusko, Kuba,
Severní Korea, Bělorusko, Čína. Tyto případy se týkají takovýchto státních záležitostí: bojové nasazení naší armády na cizím území, dodávky zbraní (a to i zdarma), poskytnutí našeho území k útoku na jinou zemi, poskytování politické podpory zemi, jež je ve sporu s jinou stranou z důvodů vyhnání celého národa (Palestinců). Tímto chci říci, že se nejedná o náhodné opomenutí u nevýznamných případů, ale o ovlivňování veřejného mínění v záležitostech prvořadého významu.
Ceny programů do televize a rádia není pro občana lehké zjistit a VM o takovýchto „detailech“ příliš neinformují, ale v tržním prostředí se nechá předpokládat, že kvalitnější jsou také dražší. Jestliže tedy došlo k rozšíření TV z 2 na 4 programy a počet veřejnoprávních rozhlasových programů běžný občan ani nezná, znamená to, že VM musí vysílat programy levnější. Jinými slovy, do záplavy průměrných a podprůměrných komerčních stanic přibudou další průměrné a podprůměrné stanice VM, což pro občana který toto musí financovat není velký přínos. Přínos to ale je pro zaměstnance VM, protože vznikají další atraktivní a vlivná pracovní místa.
Dovolím si vyslovit svůj názor,že pokud by např. veřejnoprávní televize omezila vysílání na 1 nebo 2 programy a zbývající programy pronajala komerčním televizím, vytvořily by se podmínky pro zkvalitnění vysílání. V hlavním zpravodajství ČT1 by např. mohly být omezeny obsáhlé zprávy typu „co je nového na naších silnicích a rozhovory se sportovci na téma zda chtějí v tom kterém klání uspět“. Místo toho by mohlo být např. nakoupeno obrazové zpravodajství z aktuálních událostí ve vědě a technice: starty raket, vesmírná stanice, záběry sond atd. (předpokládám, že jsou drahé). U zábavných pořadů by např. mohly být omezeny pořady druhu: jak tančí ti co jsou amatéři, zpívající imitátoři nebo začínající zpěváci a mohli by se vytvořit nebo koupit programy se špičkovými umělci z celého světa a všech žánrů. SMS soutěže (nebo loterie?) s otázkami (je vidět slunce na obloze ve dne nebo v noci?) by mohly být nahrazeny SMS anketami druhu „máme k disposici tuto sumu peněz, jednotlivé programy stojí tolik peněz, které programy by jste si diváci přáli?“. Oceňování vlastní tvorby různými cenami typu (sami jsme se ocenili) by mělo být nahrazeno hodnocením dle prodejnosti nebo sledovanosti v zahraničí a tuzemsku.
Myslím si že nevyváženost zpravodajství a rozšiřování VM spolu souvisí. Pokud by v zájmu vyváženosti byl dán prostor v hlavním zpravodajství ČT např. Íránské straně (a ta by obhajovala svůj atomový program pravděpodobně argumenty „proč byste nám zakazovali něco, co sami už dávno máte a deklarujete při tom rovnost mezi národy“ a nebo ve sporu s Izraelem by mohli tvrdit „když nepovažujete vyhnání celého národa za rasismus, tak jste rasisti sami“), pak by se ozvali pravděpodobně vlivné hlasy a upozornili na tak citlivé místo, jako jsou pracovní místa ve VM. Možná by upozornili na to, že není ve veřejném zájmu aby každá babička povinně přispívala na provoz ČT SPORT a že se jedná o stejně nekalou soutěž jako když stát dotuje železárny. Domnívám se že v současné době existuje jaká si nepsaná dohoda „pokud budou ovlivňovat VM veřejné mínění určitým způsobem budou mít VM volnou ruku s nakládáním se svým rozpočtem“.
Závěrem bych chtěl dodat, sdělovací prostředky a VM především mají pro fungování demokratického státu klíčový význam. Stát se chová v tržním prostředí podobně jako firma a potřebuje k tomu aby mohl úspěšně hospodařit pravdivé informace a to i informace, které jsou tvrdé a nepříjemné. Pokud ale stát připustí aby jeho zaměstnanci informovali majitele státu (občany) účelově polovičatými informacemi, musí občan počítat s tím že hospodaření tohoto státu se bude v lepším případě vyvíjet v neprospěch většiny jeho obyvatel, v horším případě skončí bankrotem.