Slavili jste letos IWD?

Tak jsem teď z mnoha stran zaslechl sice jemné, ale o to procítěnější vzdychání po starém nedemokratickém svátku žen. Svátek matek nějak ženám asi nestačí, tím spíše těm, které se programově rozhodly se svého mateřského údělu vzdát. Najednou se po dvaceti letech zapomíná na ideologii, na dogmatiku, na vzory sovětských žen a na vynucovanou družbu, i na totálně zbourané do němoty ožhralé chlapy, kteří si nenechali ujít příležitost za opelichanou kytku se zrubat do němoty.

Najednou jsou všechna negativa zapomenuta, na povrch se vyplaví potlačované nostalginy (hormony nostlgie) a snad je tu i ta věčná touha, aby si těch unavených a v páře prádelny i vůní kuchyně pomalu vadnoucích žen alespoň jednou do roka někdo všimnul. Inu proti ženám nic nemám, proti svátkování také ne a proti galantnímu vzdání holdu za to, že to tu s námi ještě pořád vydrží taky ne. Pokud mě nikdo nebude vnucovat svátek Valentýna, když už jsem si dávno zvyknul na Máchův první Máj, i když mi místo toho valnou většinu života vnucovali průvody s poviným jásotem, pokud mi nebudou zakazovat svátek matek a nebudou vnucovat za vzor namísto sovětské traktoristky americkou manažerku, pak nemám nic proti International Women's Day.

Myslím však, že žena ocení pugét v kteroukoli roční dobu, nejen v předjaří, kdy se daří jen těm skleníkovým a že umyté nádobí, vyluxovaný obývák, umytá okna a přinesený karton krabicového mléka ji pomůže zorientovat se mém postoji k ní lépe než když se o ní pěkně vyjádřím ve svém projevu na aktivu o druhé směně zaměstnaných žen, uspořádaném v rámci oslav MDŽ.