Nikdy jsem to od něj nečekala…

Bylo mi 16 let a jako každá holka v pubertálním věku se začala zajímat o kluky. Babička bydlela na sídlišti, kde jsem potkala lásku, začali jsme se poznávat. Chodili jsme spolu rok, doma jsem byla nespokojená, tak jsme se rozhodli začít spolu bydlet, tak tedy ano… Bylo nám moc krasně - chodil do práce, staral se o mě, prostě nám nic nechybělo. Po dvou letech se nám narodila dcerka, byli jsme oba šťastni, žili jsme jako rodinka spokojeně, ale pak, po dvou letech, se narodila naše druhá dcera a tak začalo pomalu teplo a harmonie naší rodinky unikat.

Chodil pozdě z práce, utíkal do hospody s bráchou a známými, nenosil mi peníze, utrácel za marihuanu. Vydržela jsem to, překonávala jsem se, i když mě trápil pohled na děti, začaly poznávat bídný život - rozprodával postupně nábytek, až nám děti spaly na dekách, kolikrát pocítily hlad atd… Teď asi před 4 měsíci začal kouřit i pervitin. To už jsem utekla do krizového centra, kde jsem nevydržela a vrátila se k mámě, tím jsem si uvědomila, že není otec ani partner pro nás.

Nyní je bez domova, bez práce, a zbyla z něj jen troska. I když ho ještě pořád mám v jádru srdíčka, tak to pojmu minulostí... chci jen aby žena která tohle zažívá, odešla co nejdříve, protože je to takové peklo, že se to nedá ani popsat slovy…