Jeden příběh: jel jsem takhle autobusem směrem na Most a byl tam jeden mladý hubený agresívní cikán, ktery obtěžoval nějaké holky (bílé). Očividně to neměl v hlavě v pořádku. Nechtěly se s ním bavit, ale on na ně byl verbálně agresivní. Jeden kluk, bílý, svalovec, mu řekl, aby je nechal být. Cikán byl hned sprostý „Co ty se do toho montujes pičo!“. Podpořil jsem svalovce a řekl jsem taky cikánovi, aby ty holky nechal být. Cikán byl pořád na všechny okolo verbálně agresivní a tak emoce v autobuse stále houstly. Svalovec mu nakonec řekl, aby ty holky nechal, nebo si ho podá. No a v tu chvíli začalo tóčo. Cikán nechal holky definitivně plavat a začal telefonovat kámošům. „Kde vystupuješ hajzle? Kámoši budou čekat na zastávce!“ Srab! Sám by na něj neměl, ale kámošům začal do telefonu, samozřejme sprostě, nadávat na toho svalovce a svolával je, ať už čekaj na zastávce. Svalovec, přestože na cikána by stačil v pohodě, už raději mlčel. Vystupoval jsem dřív, tak nevím, jak to dopadlo. Litoval jsem ho. Snad jim utekl.
Musel jsem ale nad tím přemýšlet, a přesto, že je to už několik let zpět, stále o tom přemýšlím a nejde mi to z hlavy. Jak to, že oni, sociálně a v tomto případě i tělesně slabší, a ješte na našem území v drtivé menšině, jsou vlastne silnější? Jak to, že byli v tomto příběhu postrachem? Ty jeho „kámoši“ se vubec neptají, kdo je v právu, okamžitě všeho nechají a jdou podpořit kamaráda. I když je to úplný blb a dělal blbosti. To by se u nás nestalo! U nás v Praze, kdyby na Václavaku za BÍLÉHO DNE někoho zbili nebo unesli, tak ostatní se budou maximálně koukat, ale na pomoc velmi pravděpodobně nikdo nepřijde! Oč jsou silnější než my! Ta soudržnost! My jsme si nechali sociální vazby zpřetrhat „sociálním systémem“, rodina a komunita byla rozbita. Každý jede sám za sebe. Oč jsou národy třetího světa, Afričané, Asiaté, Jihoameričané, a i ti Cikáni v tomto mnohem vyspělejší - nepřišli o komunitu, nenechali si zničit svou sociální síť - zdroj kolektivní síly. My jsme si ji nechali vzít, a tak jsme slabší a snáz ovladatelní našimi mocnými. My, „přizpůsobiví“. Ovce. Máme se od nich co učit.