Přestože asi jen mizivé procento lidí má s tímto jevem osobní zkušenost, v literatuře, ve filmu a v dalším (nejen) umění se s ním setkáváme poměrně často. Myslím, že vražda je jedna z těch věcí, o kterých víme, že existuje, ale stále je to příliš velká neznámá.
Vražda bývá interpretována ve většině zemí světa jako nejzávažnější zločin. A kdo by se tomu divil - vždyť skutečně způsobit úmyslně smrt druhého člověka je něco, čemu se příčí náš rozum i cit.
To mě donutilo zamyslet se nad tím, proč to někomu problém nedělá. Příkladů máme docela dost, stačí se jen kouknout ne tak dávné minulosti.
Forenzní psychologie rozlišuje několik tipů vrahů, zejména v případě vícenásobných vražd - masový vrah, vrah na vražedné vlně a sériový vrah.
Nejobtížnější k pochopení člověku pravděpodobně budou připadat činy sériového (popř. kompulzivního) vraha, protože ten vraždí na různých místech bez určitého motivu, v různých časových intervalech a sám od sebe nepřestane.
Zajímalo by mě, co k tomuto činu člověka vede a zda je to záležitostí prostředí a okolností nebo se člověk s vražednými sklony narodí.
Jen těžko si dokážu představit, že zatímco pro nás je vražda něco naprosto nepřípustného, jsou lidé, pro které je vraždění obvyklou činností.
Není jednoduché jednoznačně rozlišit, co je už vražda, co je „jen“ zabití a jak moc je či není vražda morálně špatná. Nevím, jak moc se skutečná vražda liší od toho, co se píše v románech, zajímal by mě Váš názor ;).