Dlouhověkost

Po úraze na motocyklových závodech v Brně jsem byl letecky přepaven do nemocnice ,, Na Ponávce„, kde mě trochu pošroubovaly otevřené zlomeniny holenních kostí a trochu pokrejčovaly co bylo třeba pokud to nebylo přímo ubroušené.

Po propuštění domů, tehdy Roztok, jsem dále jezdil na kontroly do pražské nemocnice v Klimentské ul. na kontroly stavu hojení. Léto vystřídal podzim a následně zima a já ještě chodil o berlích. Svozová sanitka nás v Roztokách nabrala vždy několik pacientů. V roztocké Sakuře /lepší LDN/ jsme přibrali paní 97 let. Její chabé tělo spíše omotané než oblečené do ústavních ,, něčeho “ vedly dvě sestry sněhovou břečkou do vymrzlé sanitky bez topení. / kdo znal Š 1203 tak ví/

Naprosto svěží mozek dvacetilehé holky uvězněný v těle 97 leté paní.
Paní mě vyprávěla jak prožila celý svůj život, všechny přežila, pochovala svojí dceru a postěžovala si že jí zeťák nadává, že je stará baba. ,,Však on už není taky žádný mladík, už mu bylo přes sedmdesát!

V Klimentské jsem zůstal hned v přízemí kde byla orthopedie a paní se se mnou loučila.

Pane, přeju vám v životě všechno dobré jenom ne dlouhověkost! .. a s doprovodem na vozejku mizela v příčné chodbě.

Tak tohle jsem si dobře zapamatoval a už na to mnohokrát vzpomenul při příležitosti narozeninových přání dlouhého věku. Často na ní myslím.

Co vy?

Kolika let byste se chtěli dožít a jaký byste si přáli mít svůj konec. Přáli byste se rozhodnout sami? Přijali byste nabídku z cizích rukou? Jste pro eutanázii nebo je lidské se umořit v bolestech. Co je skutečná pomoc? Je život na hadičkách službou, nebo dokonce léčbou?