Řemesla.

Všimli jste si kolik lidí má ve svém příjmení řemeslný název?

Naše příjmení jsou pozůstatkem uznaných vědomostí a dovedností našich předků. Lidé kteří u svých sousedů měli nepochybně vážnost a úctu pro svoje vědomosti, dovednosti a poctivost v práci.

Nevím o nikom kdo by se jmenoval pan Budižk ničemu, pan Lempl, Packal, Neuměl, Nemehlo, Netáho. atd.

Ale znám pana Zámečníka, Tesaře, Pokrývače, Truhláře, Zahradníka, Zedníka, Zedníčka, Klempíře, Rybáře, Šindeláře, Sklenáře, Koláře, Neckáře, Mlynáře, Stárka, Mládka, Práška, Kameník, Řemeník, Malíř, Trokař, Pasíř, Provazník, Pekař, Rybníkář, Bača, Kamnář, Cihlář, Kolečkář, Pilař, Hamerník, Košikář, Páleník, Pecař, Korytář, Vozka, Kočí, Bednář, i Jan Mydlář..!! a ještě tááááááááákle dlouho jen si vzpomenout.

Já sám se svým bráchou jsme dřevaři obecně a taky se tím živíme. Já mám truhlářskou i tesařskou kvalifikaci v nejvyšších třídách a brácha je neobyčejně šikovný nábytkář. Než náš děda, který si už kdysi bral dceru svého mistra, tedy našeho praděda pustil svého syna, našeho tátu, na dřevárnu do Chrudimi, tak se nejdřív musel vyučit u svého otce-našeho dědy a složit mistrovské zkoušky aby vůbec věděl o čem je ve škole řeč. Takže táta byl nejmladší certifikovaný zkoušený mistr truhlářský ještě před tím, než ho děda, předseda Cechovního spolku kladenských truhlářů pustil na dřevárnu do Chrudimi, čímž jsem rodilým Chrudimákem i já.
O generaci pozděj jsem si zopakolal stejné kolečko.

Jak je z textu jasné, tak je vidět, tam táta měl i mimoškolní činnosti. Ještěže nebyl šprt!

Co se stalo, že dnešek tak pohrdlivě hovoří o řemeslech jako o nejsopodnějším patře společnosti. Asi proto, že si už nikdo nepamatuje, ani si neumí představit, jak ohromné i specializované technologické postupy a praktické dovednosti musí skutečná řemesla zvádat a jaké je to ohromné penzum vědomostí které se cizelovalo po stovkách generací. Během dvou, třech generací se toto všecho vytratilo a řemeslo bylo buď povýšeno na umění, nebo poníženo na pouhý výkon pomocných prací. Já jsem se před více jak šedesáti lety učil po truhlárně mého dědy chodit a až na krátké doby jsem se od řemesla nevzdálil a mám pocit, že dodnes umím hovno z toho co měli v malíku moji předkové, tesaři, truhláři, varhanáři korpusáři, řezbáři, intarzisté. Mnohé výzdoby kostelů a ceremoniálních sálů byly práce jejich rukou a hlav. Vlastně si neumím vůbec představit, že by dnešní VŠ dřevařský technolog u mého dědy a pradědy vůbec složili tovaryšské zkoušky.

Co si myslíte o současných řemeslech vy ?