O Zku®vené generaci

Nedávno mně přišel mailem odkaz na zajímavý článek. Předpokládám, že ho někteří čtenáři Svíce již znají, ostatní si ho mohou přečíst nyní. Větvičkův text přináší dvě dilemata: Nakolik lze jeho poznatky skutečně generalizovat a jak se k uvedeným faktům postavit z pozice občana, který ke Zku®vené generaci nepatří.

V prvním případě pravím opatrné ano. Je tomu tak, autor se nemýlí a pravidlo opět nepozbývá platnosti odkazem na čestné výjimky. Společenský diktát je znovu na scéně a smrtelný strach jakkoliv se odlišovat i tentokrát učinili své. Je také zřejmé, že kterýkoliv dotázaný příslušník Zku®vené generace bude svou příslušnost k této skupině sveřepě popírat, uvádět úhybné pseudoargumenty, nebo dokonce vyhrožovat soudem.

Předpokládám, že Svícaři až na výjimky ke Zku®vené generaci nepatří, přičemž ani zdaleka nejde pouze o záležitost vyššího průměrného věku. Co tedy s tím vším? Jakmile opadne původní znechucení, z pozice člověka stojícího mimo skupinu, o níž článek pojednává, vidím spoustu výhod. Je nabíledni, že životní styl Zku®vené generace nepatří k nejlevnějším. Občan, který pije vodu z kohoutku, nekupuje trička za osm set korun, nevyhledává drahé nálevny a nejezdí v SUVku se svým osmákem k veterináři, ušetří neuvěřitelné množství peněz. To je první věc, které si nelze nepovšimnout. Může ale nastat problém, kdy příslušníci Zku®vené generace budou svůj způsob života považovat za takovou samozřejmost, že k jakémukoliv případnému omezení tohoto stavu začnou přistupovat jako k ohrožení základních občanských práv. Co říkají ti chytřejší?