Rudí nesmrdí

Komunisti si za těch čtyřicet let u nás neudělali moc dobré jméno. Jejich politika nakonec způsobila, že většina lidí zatracuje všechno, co jen trochu uhýbá nalevo. Co je špatné na socialistickém cítění? Uvidíme v diskuzi...

Bez ohledu na to, jestli člověk je nebo není křesťan (tím naznačuji, že já jsem), se tak nějak každý snaží rozpoznávat co je zlé a co zase dobré. Sobectví a bezohlednost se málokdy řadí k tomu „lepšímu“. Není problém rozpoznat, že přísloví „co nechceš, aby ti dělali druzí, nedělej ty jim“ je logické. Co je ale důležité, že toto tvrzení se dá i převrátit na „co chceš, aby ti druzí dělali, dělej i ty jim.“ Jednoduše, pokud nechci, aby ostatní byli sobci, já bych neměl být sobec taky. Tak to byla teorie na úvod a teď jak to souvisí s tou politikou...

V zemích, kde lidé nežijí na hranici chudoby, ba naopak mají velké možnosti, převládá obecně názor, že každý si je zodpovědný za své vlastní štěstí. Jsi chudý? Pracuj! Máš špatnou/žádnou práci? Měl jsi studovat. Vykořisťuje tě zaměstnavatel? Máš si umět dupnout.

Taková tržní ekonomika by teoreticky fungovat mohla, za jistého předpokladu, že se všichni narodí rovni a budou mít rovné možnosti. Bohužel, tak to není ani sociálně, ani biologicky. Kapitalismus tak bývá často přirovnáván k závodu, kdy jednomu dají kolečkové brusle, někomu i auto hend na startu, někdo startuje už v polovině dráhy, ale co je důležité, každý běžec se může do závodu přidat. To, že někdo bude úspěšnější, je jasné už od začátku.

V Česku není situace tak špatná díky tomu, že základní a středoškolské vzdělání tu má každý skoro stejné. Ve „vyspělejších“ státech, třeba v USA, se však nevyrovnanost zvětšuje a ten, kdo má $, si jednoduše může dovolit lepší školu, lepší univerzitu, lepší práci... a tak se koloběh opakuje.

Další problém je ten, že bohatí jsou stejně závislí na chudých, není to tak ale úplně obráceně. Manuální práci někdo dělat musí, protože i ten top-businessman je závislý na potravě a podobně, ale člověk, který si dokáže většinu věcí udělat sám, nemusí být závislý na tom businessmanovi. Kam mířím - práce je oceňována nespravedlivě. Některá práce na stavbě je opravdu náročná, kdo nevěří, nezkusil.

Ekonomice bohatých států se daří, to ano, ale proč? Protože využívají levnou pracovní sílu, zejména v Číně. Jeto v pořádku? Máme právo někoho vykořisťovat, jen protože jsme měli to štěstí a dostalí jsme náskok?

Svou inteligenci také ovlivníme jen těžko. Když je někdo v dětství zanedbaný, nemůže za to. Můžeme říct, že si za své postavení může sám? Těžko. Někdo se může narodit mentálně nebo fyzicky hendikepovaný, ne třeba na první pohled, pouze třeba pomalejší než ostatní. Proč by měl tento člověk být chudší, jen kvůli tomu, že se tak narodil? Je méněcenný? Věříme tu snad na nacistické pověry, že někteří lidé jsou nadřazeni těm slabším, že silnější vítězí? Mě se to příčí.

Tímhle článkem jsem chtěl ukázat, že „hrabání si na svém písečku“ a odpor k socialismu je dost krátkozrakýé jednání. Uvědomuju si výhody kapitalismu, výdělek úměrný práci zvyšuje motivaci, ale to nemění nic na tom, že tento systém je často nespravedlivý.

Komunismus nefungoval, to ano, ale funguje kapitalismus? Mají se dneska lidé dobře? Někteří ano, ale bohatí by bez chudých nemohli existovat.

Na závěr řeknu jen to, že bych sám sobě nikdy neříkal komunista už kvůli úctě k obětem komunistického režimu. Nadruhou stranu, ke komunistickým ideálům mám blízko, a podle mě každý „dobrý“ člověk by měl aspoň trošku mít.