Tady a teď

Proč? tak tohle asi jediné zbývá lidem, když jsou na dně...

Dneska se mě tak i zeptala jedna přítelkyně: „Proč právě já musím vyrůstat v takové rodině?!“ Ano, zamysleme se..Proč někteří mají uplně skvelé rodiče a neváží si jich a druzí mají rodiče, kterým se snad tak ani nedá říkat.kde je ta hranice?

Často se setkávám s dětmi, které se už ve třech letech nechtějí mazlit, protože jim rodiče řekli: „už jsi na to moc velký“ a v myšlenkách už si přejí aby už mu bylo o 10 let víc...to je chyba. Vždyť děti mají načerpávat co nejvíce citů a cítit podporu. Nedokážeme si vážit okamžiku přítomnosti... Z dětí už bysme co nejdříve chtěli mít školáky a puberťáky a pak i to nás omrzí a chtěli bychom aby už byli zodpovědní sami za sebe. Stále se ženeme dopředu a toužíme už po něčem novém, a v sobě si neseme přesvědčení že až se tohle stane a budeme mít ještě tamto budeme šťastní..a přitom si neuvědomujeme že to nejkrásnější a nedůležitější je práve TADY A TEĎ.

Proto přeju všem kdo mají děti nebo aspoň o tom uvažují, aby dokázali ocenit to co právě je i když to je třeba náročné a nebáli se s dětmi mazlit a projevovat jim svou lásku.