Co je vědomí?

Po hodinách a dnech strávených přemýšlením nad smyslem života jsem se pomalu dostával do depresí z toho, že jsem žádný jasný a nevyvratitelný smysl nenacházel. Na čas jsem skončil tím, že vím, že jsem. Postupně jsem došel k závěru, že nejenom jsem, ale jsem navíc schopen vnímat dobré a špatné okamžiky mého života. A tak jsem začal přemýšlet, jak to s těmi radostmi a strastmi je.

Spousta lidí věří, že člověk má duši. Já bych nešel dál než že člověk má pouze vědomí. Duše, jako něco neměnného uvnitř člověka, podle mě narazila na fyzické možnosti mozku. Jak je možné, že různé nemoci a úrazy mozku končí přeměnou něčí osobnosti? Drogy mají též schopnost měnit osobnost někdy ještě radikálněji než úrazy hlavy. Když si odmyslím zásah boží, jediná možnost je, že to co jsme, jak se chováme, a co děláme neřídí nějaká nadpřirozená entita, ale pouze náš mozek, přesně tak jak ho vidí lékaři. Od galaxií, přes slunce, planety, auta, počítače a živé bytosti - celý tento svět je tak materialistický, a vysvětlitelný, jak jen může být. To, co vysvětlené není, pravděpodobně vysvětlené bude. Třeba ne lidmi, ale něčím co tu bude za miliardy let - ale bude.

Existence vědomí mě fascinuje, protože je to něco co se materiálnosti světa trošku vymyká. Proto jsem si vytvořil teorii, ve které je vědomí otázkou paměti. Jestli člověk nějak vnímá během hlubokého spánku nebo v bezvědomí se asi nikdy nedozvíme, protože z doby spánku a bezvědomí nemáme žádné vzpomínky. Když se při vědomí zamyslím, co to je být při vědomí, vždycky existuje určitá kontinuita myšlenek. Ta nejzákladnější je že vím kde jsem a co dělám. I když člověk nemusí přesně vědět kde v tom „materiálním“ světě je, a co dělá, vždycky je si něčeho vědom a hlavně mu po tom musí zůstat vzpomínky, aby si toho byl vědom třeba o sekundu později.

Když někdo pije dokud nemá dost, kromě ztráty rovnováhy a rychlých reflexů nejprve ztrácí schopnost připomínat si různé zásady podle kterých se normálně řídí. Postupně mu ze všech principů chování zůstane jenom ten, že někde je a něco dělá, ale je mu úplně jedno co a kde. Už v tomto stavu si ale většinou skoro nic dlouhodobě nezapamatuje. Celé to končí bezvědomím, čili kompletním vysazením jakéhokoliv používání jakékoliv paměti.

Marihuana takhle moc lidí neodrovná. Dalo by se polemizovat, že zostřuje smysly. To považuji za důsledek důkladnější analýzy informací dodávaných smysly (které máme pořád stejné), a následné uložení těchto zvýrazněných a komplexnějších informací do paměti. Na kolik jsou takové informace přesné neřeším, ale myslím si, že informací (chuťových, čichových, myšlenkových, atd.), které se honí v hlavě zhulenému člověku je víc než u nezhuleného člověka, a že to je to co dává pocit zostřeného vnímání, a možná, kvůli fyzickým možnostem mozku i vyčerpává krátkodobou paměť (lékařsky ověřený fakt). Samozřejmě alkohol a THC dělají v těle ještě stovky dalších věcí. Toto přirovnání jsem napsal pouze jako ukázku toho, jaký má podle mě paměť vliv na vnímání světa z pohledu vědomí.

Vědomí je otázkou paměti. Tohoto názoru se držím, protože zapadá do mého materialistického pohledu na svět. Znamená to, že jakýkoliv informační systém, pokud má kapacitu na to, aby si uvědomil svou existenci, je schopen vědomí. Vědomí tak může vzniknout kdekoliv, jakkoliv a z čehokoliv. Po smrti člověka jeho vědomí zmizí, ale molekulám jeho těla brání ve znovunabytí vědomí pouze to, že nejsou opět uspořádány do systému schopného udržet si vědomí.

Úplně bych proto nevyvracel myšlenku, že vědomí je v každé částici tohoto světa, ale třeba kamen nebo mrtvola nemá žádnou informační kapacitu si to vědomí uvědomit. Nicméně třeba je celý vesmír při vědomí, a my jsme pouze malou součástí „neuvědomující“ si celek. Když použiji přirovnání - co když každá buňka našeho těla má svoje vlastní vědomí, a v životě by ji nenapadlo, že by člověk jako celek mohl něco vnímat. "Dyť to 'myšlení' přece dělaj spolupracovnice - buňky v mozku!„

Dle mého názoru neexistuje žádný bůh, ani posmrtný život. Jedinou možností vysvětlení existence boha je, že celý náš svět existuje jako jakási simulace vytvořená námi neuchopitelnou bytostí nebo bytostmi. Stejným způsobem jako ve filmu 13té patro (o lidech vytvářejících počítačové simulace), nebo přibližně stejným způsobem jako ve filmu Matrix. Boha v mých očích vyvrací především to, že se mi příčí představa žití v jakémsi matrixu, který na ten “skutečný„ svět nemá šanci dosáhnout. Jediný bůh, kterého uznávám, je svět samotný. Ale zpět k vědomí.

Dle mého názoru je vědomí proces, který ke své existenci potřebuje čas. Spánek a bezvědomí mě utvrzují v tom, že vědomí si nejsme schopni udržet nekonečně dlouho. K vědomí je potřeba trvající vstup informací do jakési operační paměti, která tyto informace drží v jednu chvíli najednou, a je schopná tyto informace ve stejnou dobu zpracovávat. Tento vstup může být z paměti stejně jako ze smyslů.

Pokud v člověku v bezvědomí existuje vědomí, nejsme schopni zjistit. V bezvědomí se proces ukládání do paměti zastaví, a po probuzení o tom neexistuje žádná “vědomá" informace. Pokud se informace do paměti uloží, vyhodnotíme to později jako bytí při vědomí. Proto si myslím že jakýkoliv systém, ať už z neuronů, nebo třeba z kapek vody, mající kapacitu kontinuálně nabírat a v tom samém momentu analyzovat a ukládat do paměti informace, je schopný vědomí. Mozek tuto schopnost má. Mrtvý mozek, ve kterém už tento informační proces neprobíhá, je na tom stejně jako kámen, který to s vědomím též nepřehání.

A tebe se ptám, milá svíce, co na to říkáš…