Zdravím vás všechny, sponzorové

Představte si, že někde žije poctivý podnikatel. Příjmy svého podniku řádně daní a zaměstnancům platí včas řádnou mzdu, dbá na rozvoj svého podniku, a sám, protože je poctivý a skromný si ponechává jen přiměřenou podnikatelskou odměnu. Vím, že takoví podnikatelé nejsou, ale KDYBY...
Řekněme, že třeba nemám rád fotbal: (nějaký mládenec tam šikovně pohne svou kýtou a- dostane balík!). Nebudu-jako odpůrce fotbalu- na fotbalové mače chodit, abych tu levárnu nepodporoval. Nu, ale nakupuji (někdy prostě musím) produkty podnikatele, který fotbal sponzoruje. Kde se vzaly ty bankovky, kterými sponzoruje fotbalové hvězdy, odkud jsou „kapříci“?
Nu, v každém případě i z mojí, i z vaší kapsy, ctěné panstvo. Že by pan podnikatel zkrátil sebe, nebo svoji rodinu? To u skromně nastavené podnikatelské odměny a řádného tatíka nepřichází v úvahu. Že by nezaplatil svým zaměstnancům? Ošidil daně? To snad taky ne...Nu, zvýší své příjmy... aby zbylo na sponzoring, zvedne se cena produktu... a kdo to zaplatí? VY,VY,VY...
Určitě se takhle podílíte na podpoře něčeho, co se Vám třeba nelíbí... (box, soutěže krásy, onaniacké mistrovství, etc, etc...)... prostě něco.
Pan „Sponzor“ je ten pán, který sám rozhodne, na co se my- jeho zákazníci- složíme.
Skutečnými sponzory jsme ovšem my, kteří se neobejdeme bez našeho milovaného ČEZ-u, například. Snad by měl každý podnikaděj dát ve známost, že ku příkladu zakoupením jeho produktu přispíváte na vydržování závodního koně jeho kamarádky... na provoz ultralightu synovce...Kdyby ceny produktů byly očistěny od té položky „sponzorné“, byly by nižší... mohlo by se je koupit víc lidí a snad by nebylo toho sponzoringu pro chudobné tolik třeba... a snad by nám třeba zbylo něco peněz, kterými bychom mohli podpořit právě to, co MY máme rádi a považujeme za dobré.
Myslíte si něco jiného?
Na závěr vtípek: ptá se paní učitelka, čím jsou rodiče dětí...no a běžné odpovědi, paní učitelka oceňuje důležitost práce a tak... až Pepíček: „Můj tatínek je striptérem v Gay-Clubu“... paní učitelka věc zamluví, ale o přestávce se ptá Pepíčka je-li to pravda... „Není, paňčitelko, tatínek je náměstkem v ČEZ-u, ale my se za to stydíme...“