A jak to bude dál?

Přiznávám se, že jako mladík jsem byl docela romantický optimista. Snad se daly i důvody optimismu vidět. Stavěla se v té době celá nová čistá a moderní města (Poruba, Hrabůvka, Jižní město) Stavěly se ohromné továrny, na venkově si lidé začali obnovovat své domy, asfaltovaly se silnice. Potíže se zdály býti překonatelné, ano i postupně překonávané...Pravda je ovšem, že jsem ve skutečnosti nepoznal žádného „disidenta“, politického odpůrce či dokonce politického vězně (ale se jich vyrojilo).... Věřil jsem mladicky tomu, že pokrok se nedá zastavit, že stroje převezmou lidskou dřinu, že moderní věda kybernetika odbourá monotonní, špinavou, nezdravou a jinak nepříjemnou práci. Že pro lidi zůstane jen práce tvůrčí, která bude lidi uspokojovat a těšit, že lidé budou díky pokroku a dalšímu zkracování pracovní doby míti více času na své sebevzdělávání, cestování, koníčky, lidovou tvořivost, více času na svou rodinu, děti. Věřil jsem tomu, že lidé budou moci díky urychlení a zdokonalení výroby jít do bezpečného důchodu dříve- budou-li ovšem chtít, nebo se rekvalifikovat zase na něco nového, co by třeba chtěli ještě vyzkoušet. Byl jsem přesvědčen, že svět směřuje k takové přátelské a vlídné budoucnosti...

Ano, v cestě stojí jen ty závody ve zbrojení!

Nějak se to zvrtlo. Závody ve zbrojení ustaly i pokrok nastal, kybernetika se třeskutě rozlehla a objevily se i pokroky se kterými se tehdy ani jaksi nepočítalo-počítače, ohromné celosvětové možnosti kontaktu-internet, mobilní telefony...Teď měla nastati ta přátelská a vlídná přítomnost...

Tož nevím opravdu čím to je, že se moje naivní a romantické představy mládí jaksi nenaplnily... oni ani ti komunisti už v cestě k lepšímu příštímu dvacet let nestojí... Ale zanechám zklamaného skuhrání stařečka...

Hrozně třeskutě a úplně nejvíce by mne zajímalo o jaké budoucnosti sníte vy, kteří jste mladí teď... kam si myslíte, že vývoj povede, kam byste chtěli, aby svět šel, kam podle vás ve skutečnosti půjde a tak...co si myslíte, že bude třeba za 40, nebo 50 let?