Nebezpeční účastníci dopravy

Na IDnes mám distanc. Zcenzorovali mi dva příspěvky s tím, že jsem porušil kodex diskutéra a poslali mi email, že do 18. dubna mě nepustí do diskuse. Nechci řešit, jestli mi to udělali oprávněně nebo ne (mimochodem v prvním příspěvku došlo asi k slabšímu vyhodnocení - přecejen, kdo asi tak může dělat práci cenzora, žádný duševní gigant to nebude). Druhý příspěvek ale bude možná pro mnoho lidí kontroverzní a tak mě napadlo, že by bylo dobré se o tom pobavit na Svíci.

U článku o motorkáři, který napálil do stromu a shořel, jsem v diskusi četl příspěvky, které psaly o motorkářích jako o debilech a příspěvky, které psaly o nepřípustnosti takových názorů, když přišel o život mladý člověk a jeho rodina má žal. Tak jsem si říkal, že skutečně příspěvky odsuzující všechny motorkáře jsou mimo. Že debilem je jenom ten účastník silničního provozu, který hazarduje a jezdí nebezpečně. To člověk, který napálí do stromu, splňuje dostatečně. Nezvládnout stroj na silnici znamená, že se jedná o debila, který jezdí na hranici svých schopností a hazarduje. Vždycky když slyším, že se nějaký debil zabil, tak tleskám, pokud se mu to povedlo v soukromí a nesmetl přitom zastávku plnou děcek. Je podle mého jenom dobře, když takoví nebezpeční lidé zemřou a nevezmou nikoho s sebou.

V tomto duchu jsem taky napsal příspěvek do diskuse: „Na jednu stranu je dobrej, že oddělal jenom sebe, na druhou stranu je to nezodpovědnost, že shořel. K čemu jsou ohořelý orgány?“. Tento příspěvek podle mého neporušuje žádný bod IDnesového kodexu diskutéra. Je záměrně provokativní, někomu připadá drsnej, ale plně vystihuje to, co k podobným pirátosilničním debilům cítím. Svou jízdou si o malér koledují. Je jen otázkou náhody, jestli vyvedou malér jenom sobě nebo i nezúčastněným lidem. Proto mám upřímnou radost za každého, který zabije jenom sebe.

Jinak - motorkáře mám rád. Takové, na kterých - i když třeba jedou v partě, je vidět, že se chovají na silnici zodpovědně, užívají si radosti z jízdy a nesnaží se všechny ostatní ohromit sílou svého stroje. Když se ale vyřítí na mašině „Borec“, který předjíždí kolonu a kličkuje přitom mezi projíždějícími auty v protisměru nebo se kolem mě prožene dvoustovkou tak, že se ho leknu, protože jsem ho nestihl zaregistrovat ve zpětném zrcátku, přeju mu, ať co nejrychleji dojezdí.