Vícerozměrný čas

Plním svůj slib a píšu článek o vícerozměrném času. Nedokážu posoudit jeho srozumitelnost, ale dost jsem přemýšlel o tom, jak to podat, tak doufám, že námaha nebyla zbytečná. V každém případě doporučuji knihu zmíněnou v prvním odstavci článku. Je jedna z mých nejoblíbenějších

Známe jeden rozměr času, myslíme navíc, že nemůžeme jeho tok ovlivňovat a že jsme časem neustále „postrkováni“ do budoucnosti. Pokusím se předestřít myšlenku, se kterou přišel Isaac Asimov ve svém románu „Konec věčnosti“. On tam tu myšlenku nijak neformalizoval, jeho hrdinové v tom prostě žili.

Věčností je v románu míněno místo mimo náš svět a čas. Pro jedince, který se do Věčnosti dostal, plyne subjektivní čas stejně jako v našem světě. Věčnost má svůj vlastní čas. Náš svět a náš čas je Skutečnost.

Věčnost a Skutečnost mají každá svůj rozměr času. Zkusme si nakreslit na papír dvě osy, tak jak je známe ze školy. Osa x bude představovat rozměr času Skutečnosti, osa y bude rozměr času Věčnosti. Každá přímka rovnoběžná s osou x představuje Skutečnost. Na této přímce se člověk narodí například v roce x=1969 a zemře v roce x=2049, přitom nemá ani tušení o existenci nějakého jiného rozměru času. Neví, že jeho čas Věčnosti je y=15 a po celý jeho život se nemění. Historické události předcházející jeho narození jsou pro něj nezpochybnitelně dané.

Představme si člověka, který dokáže vystoupit ze Skutečnosti na Věčnost. Věčnost je svět, ve kterém podléháme pohybu v čase v ose y. Věčnost je nadřízený svět, umožňuje vstupovat do Skutečnosti v libovolném místě souřadnice x. Řekněme, že ten stejný člověk, který ve Skutečnosti y=15 klidně dožije až do roku 2049, se v nějaké pozdější Skutečnosti (např. y=16) dostane z nějakého důvodu na Věčnost (v roce 2009). Svých prvních čtyřicet let prožil v jedné Skutečnosti, byl jí ovlivněn a vyzrál v ní. Na věčnosti uplyne nějaký čas a člověk se rozhodne, že zkusí provést nějakou změnu Skutečnosti. Může se rozhodnout provést nějakou zásadní změnu (zabít Hitlera nebo Stalina), nebo nějakou menší (zabít svého dědečka). Může si vybrat datum a místo, do něhož vstoupí, tam normálně žít a snažit se něco změnit. Vstoupí tam tedy – jenže není to jeho Skutečnost, spousta věcí tam může být jinak. Svou vlastní Skutečnost, ze které pochází, už ovlivnit nemůže.

Takže vstoupí třeba do konce roku 1869 v Simbirsku a kopancem do břicha manželky Ilji Nikolajeviče Uljanova ukončí ještě nenarozený život. Nebude hlavní organizátor Říjnové revoluce, události poběží jinak a ovlivní to celou Skutečnost. Místo VŘSR v roce 1917 dojde k prodloužení první světové války. Spiklenci v Rusku najdou vůdce o pár let později a bolševici začnou řádit třeba až v roce 1925…. Další pokračování skutečnosti se od naší Skutečnosti bude lišit…

A co časové paradoxy? Přesunu se ve Skutečnosti zpátky časem a zabiju dědečka dříve než zplodil mého otce. Kde potom budu? Jaktože existuju? Jednoduše – ve své Skutečnosti žádnou změnu v minulosti napáchat nemůžu. Změna, která eliminuje moje já nastane až v nějaké budoucí Skutečnosti. Ba co víc, v nějaké ještě vzdálenější Skutečnosti ke změně nedojde, dědeček se potká s babičkou a tatínek opět přijde na svět…

Nebudu se už více rozepisovat, nechám prostor k diskusi. Věřím, že námět zaujme a že princip skrývá ještě netušené otázky. Jeden problém mě zrovna teď napadl – ale nechám to až do diskuse, bude-li jaká.