Hazard aneb konec mariášku?

Věrchuška si zděšeně všimla, že jí zřejmě utíkají snadno zdanitelné výdělky a zčala zvažovat zařazení všech karetních her do hazardu. Desetníkoví mariášníci si rvou vlasy a pociťují to jako druhý, možná smrtící úder do týla inteligentní lidové zábavy, když jako první pocítili zrušení desetníků.

Inu je to jako vždy: laik se diví a odborník šílí. Do boje za své nezadatelná práva vytáhli samozřejmě především hráči pokeru s obhajobou převzatou z USA (Jižní Karoliny), kde se soud přiklonil k názoru, že poker nelze řadit do stejné kategorie jako pákové hrací automaty (s čímž nelze nesouhlasit) a proto poker není hazardní hra (s čímž je nutno nesouhlasit). Za dostatečné zdůvodnění je považováno to, že na výsledku hry se nepodílí jen prostá náhoda po uzavření sázky - jako například v ruletě - ale i herní dovednost a rozhodování v průběhu hry.

Na mojí alma mater byly inteligentní hry jako šachy, GO i mariáš a taroky velmi oblíbené a odtud také vím velmi korektní definici hazardní karetní hry.

Základním a charakteristickým znakem hazardní karetní hry je to, že
- některé karty z kompletní použité karetní sady zůstanou nepoužité v průběhu jedné celé karetní hry (partie) tj. jejich hodnotu neuvidí žádný ze zúčastněných hráčů
Důležitým doplňkovým znakem, výrazně zvyšující risikovost, je, že
+ výsledkem hry může být značný majetkový prospěch/ztráta
+ není předem stanovena maximální výše sázky
Ne nepodstatným rysem risikového hazardu je možnost výrazně ovlivnit celkový výsledek serie partií utajovaným partnerstvím (spiknutím) proti jednomu z hráčů.

Z výše uvedeného je zřejmé, že mariáš a taroky mezi hazardní karetní hry rozhodně nepatří, protože spadají do stejné kategorie společenských karetních her jako je bridge (a ani pexeso není hazardem), zatímco běžná dětská i hospodská hra „prší“ je v principu hazardní podobně jako může být i kanasta a žolíky, které pokud se hrají o vysoké sázky jsou zatíženy stejnými risiky. Samotné hazardní jednání nestačí k zařazení hry do kategorie risikového hazardu, protože i při naprosto nevinných hrách se hazardu používá při losu o určení začínající strany (malá dává), popřípadě jiné počáteční konfigurace (ve fotbale los mincí, v šachu výběr barvy figur atd.)
Vedle samotné karetní hry je samozřejmě hazardem sázení na vítěze nezúčastněnými ve hře, ale to je jiná kapitola.

V průběhu série partií mariáše a taroků se karty nemíchají, ale pouze skládají, což zvyšuje možnost kvalifikovaného odhadu listu ostatních hráčů, bridge tuto možnost znesnadňuje střídáním dvou používaných karetních sad, a odhady se dále zlepšují v průběhu licitace. Přitom je prakticky nemožné vyhrát se slabým listem. Při všech výše jmenovaných hrách existuje spojenectví, které je však dáno pravidly a při mariáši a bridgi je zjevné, zatímco u taroků je sice ohlášené, ale někdy ani ten, kdo hru vylicitoval sám dlouho neví, s kým vlastně hraje.
Pokud hráč pokeru uplatňuje vůbec nějaké znalosti a dovednosti, pak jsou spíše z oboru psychologie než logiky a pokud se nemýlím, tak hráči, kteří mají fenomenální paměť jsou obvykle velmi brzy majiteli kasin identifikováni a zařazeni mezi nežádoucí, podobně, jako byli z podvodu obviněni šikulové, kteří sestrojili přístroje, které dokázaly detekovat parametry dráhy vypuštěné ruletové kuličky i otáčení disku a spočítat s vysokou pravděpodobností výsledek ještě před „rien va plus“. Tam kde se doopravdy jedná o ryze herní schopnosti, nejsou obvykle počítače vyloučeny z rádcovské lavice a to ani v šachu ani jinde ve sportu. Počítače také pomáhají sportovcům v treningu, což ovšem nemohou právě v pokeru, protože tam by musely simulovat chování protihráče a nikoliv jen míchat a rozdávat karty. A za simulací lidského chování se marně pachtí vědecké týmy po celém světě, hledající umělou inteligenci stejně zoufale jako kdysi alchymisté kámen mudrců.

Nevidím nic škodlivého v obehrání partnerky o součástky oděvu v průběhu milostné předehry, ale k tomu dobře poslouží i hra na fanty. Zahrát si poker o sirky může být také vzrušující zábava na propršené dovolené. Ale obecné ignorování mrzačení lidských osudů bezbřehým hazardem, ať už má podobu jednorukého bandity, pokeru nebo idiota za volantem (o našich poslancích nemluvě) je společnosti nebezpečné jako celku a ta pak nese jeho důsledky také jako celek, i když se projevují poznenáhlu a nejprve postihnou ty, kteří prohráli v kartách, v heroinu nebo na náledí. (Resp. vyhráli bydlení pod mostem, státní pohřeb či invalidní vozík pro sebe a často i pro své blízké).

Ve slušných společnostech nejsou risikové hazardy tolerovány a zájemci musí za ukojením svých vášní cestovat (do Monaka, Las Vegas, Amsterodamu či Le Mans). Naši zákonodárci si hazardu nevšimli kvůli jeho společenské nebezpečnosti, ale díky své hamižnosti. A to je zcela diskvalifikuje z účasti na slušné Evropě. Bohužel nás z ní mohou vyloučit rovněž.

A co si o tom myslíte vy?