Panelová sídliště

Před pár týdny vysílala TV Kinosvět zajímavý dokument, pojednávající o socialistické výstavbě v českých městech. Velký prostor pak dostala panelová sídliště a sorela. To mě vede k úvaze o budoucnosti paneláků, kterými je naše drahá republika doslova poseta.

Předně je nutno vyvrátit rovnítko mezi socialismem a samotnou existencí panelových domů. V západní Evropě jsou paneláky také, byť ne v takové míře a můžeme je najít i za mořem, v USA i Kanadě. Jednoho musí nutně napadnout, kde by všichni ti lidé bydleli, nebýt našich sídlišť. Tento typ bydlení stále využívá třetina tuzemců a počet panelových bytů dosahuje 1,2 milionu. Představa, že by každý z paneláčníků obdržel domek na (pouhém) kapesníkovém pozemku, je z prostorového hlediska zcela nereálná.

Nicméně přesto všechno byla panelová sídliště projektována za socialismu a tomu odpovídá jejich celková koncepce. Skromný rozsah služeb na straně jedné, vyhovující „sociální mix“ na straně druhé. Soudruzi prostě nemohli tušit, že jednoho dne průměrný tuzemec vlastnit dva automobily, zvažovat pořízení třetího a denně absolvovat týdenní nákupy. Faktem zůstává, že v západních zemích jsou panelová sídliště určena pro chudé vrstvy obyvatelstva a zejména realitní agenti rádi zdůrazňují, že je pouhou otázkou času, kdy se česká sídliště (v obecné rovině) změní v ghetta. To tak jistě může být a nemusí, zvláště s ohledem na konkrétní lokalitu.

Kolem panelových sídlišť je toho na tři knihy a čtenáři zajisté rádi přispějí se svým poznatky a postoji.