Pohyblivé svátky

Čas od času probíhá debata, zda k současným ročním třinácti státním svátkům přidat či nepřidat další. Velmi populární je v tomto směru Velký pátek.

Přicházím s naprosto revolučním řešením, jež by mohlo vyhovovat tolerantním občanům, kteří vědí, co chtějí a naopak bude iritovat rozené předepisovače, kteří vědí vždy nejlépe, co by měli dělat ti ostatní.

Navrhuji tzv. pohyblivé svátky a snížit jejich počet na dvanáct. V praxi by to fungovalo tak, že si šest svátků, ať už jednotlivě, po více dnech, nebo i všechny najednou, zvolí zaměstnanec. Dalších šest dní určí zaměstnavatel, opět libovolně po částech či vcelku. V obou případech by platila povinnost oznámit výběr svátku měsíc předem. Pokud jde o finanční plnění, zůstal by v platnosti současný stav s tím, že nelze svátky nevybrat a pouze je proplatit.

Takové řešení nejenže poskytne volnou ruku při výběru, ale také potvrdí, nakolik to občan s úctou vůči konkrétní historické události myslí vážně. Kdo bude chtít, nechť si vybere svátek na Velký pátek, husité pak výročí upálení Mistra, většina národa pochopitelně dodrží Vánoce. Zároveň nikdo nebude nutit ostatní, aby světili příležitosti, které jim nejsou po chuti - což může být třeba vznik republiky pro zavilé monarchisty, nebo 8. květen pro bývalé komunistické aparátčíky, dnes členy ODS.

Každý navrhovatel kráčí vstříc palbě kritiky skeptických zasvěcenců, kteří vědí už teď, že by to nefungovalo a je tudíž nutno jakýkoliv návrh bleskově strhat a pro jistotu ještě autora nazvat idiotem. Jde samozřejmě o ryzí neprosaditelné sci-fi, ale ze společenského hlediska v tom problém nevidím. Zvláště v našich geopolitických podmínkách, kde je každý hrdina podezřelý, veškerá fakta relativní a opakem hluboké pravdy rovněž hluboká pravda. Nuže, co vy na to?