Pohodlí...

Tak nám začalo letní počasí. Jsem poněkud zklamán novým stylem oblékání, který pozoruji. Totiž to, že z ženského a dívčího šatníku mizí sukně a šatečky. Jejich šatníky by se měly jmenovat spíše „kalhotníky“... jakési čekání jsem si krátil počítáním sukní. Před obchodním domem nepřetržitě přecházely paní a slečny. Za skoro dvě hodiny, jsem napočítal půl druhého tuctu sukní... A to je možné, že jsem některou počítal dvakrát. Jednou tam a podruhé zpět. Povšimněte si toho, milí páni. Takové zlo se nám objevuje a nikde žádná obranná reakce. Co si ty ženské myslí? Že jim všem v gatích sluší? Mnohá jejich širá rozlehlá pozadí by se v sukni jaksi opticky umenšila na přijatelnou velikost. Tvary dámských dolních okončetin, které těsně obaleny stretch-ovou tkaninou vypadají spíše jakoby byly odcizeny z piána, nebo dokonce z kulečníkového stolu... ta sukně by to všechno milosrdně zakryla.
Dřívější vkus děvčat a žen byl jaksi ženštější. Šátek na hlavě se svým cípem na zádech vypadal na dívce vlídněji, než čepice s kšiltem často vytrčeným výbojně vzhůru. I sukně splývavá vypadala lépe, než v kalhotách trčící zadnice a v těsném rozkroku se ven rýsující labia. Moc se mi líbily vlňáky, takové ty velikánské tlusté šátky, kterými byvala dívčí tělíčka na zimu ovinuta. Jeden čas se nosila ponča. Takové přes hlavu oblékané peleríny... hezké to bylo opravdu hezké. Košilkové šatečky, které se nosily za mého mládí... Kde ty loňské sněhy jsou... Nebo i barevnost.. barevné košile a halenky, šátky, sukně... Dneska jsou možnosti... A ony nosí jedna jak druhá texasky.
Na šatech děvčat je krásný i dojem jakési dočasnosti, jakési sundatelnosti, odložitelnosti...
Ovšem ty jeansy s těsně utáhnutým opaskem přes který se ven řine podkožní tuk... nevím, nevím... No ptal jsem se žen i dívek, proč ty gatě tak preferují... prý pohodlí. Kalhoty jsou pohodlnější a víc je nezajímá. Ani my chlapi je nezajímáme. Pohodlí.