Telefonní odposlechy a demokracie

Téma telefonních odposlechů je v souvislosti s demokracií stále diskutované téma. Otázka jak nastavit pravidla, kde budou hranice legálnosti a kdo je bude garantovat, jsou otázky přirozené a v konečném důsledku můžou vést ke prospěchu věci.

Tak! A co je to prospěch věci? Tady asi najdeme shodu, když řekneme, že cílem musí být ochrana společnosti před všemi, společensky nežádoucími jevy.

Až potud by bylo všechno v pořádku. Dnes se ale množí útoky na možnost telefonických odposlechů jako takových! A tady POZOR!!!

Odposlech samotný není nebezpečný. Nebezpečným se může stát zneužití jeho obsahu!!! To je ale předmětem velice přísných opatření a je to problém, který je společensky řešitelný tak, aby byly splněny cíle odposlechu a aby bylo zamezeno jejímu zneužití.

Komu tento stav NEVYHOVUJE? Odpověď se přímo nabízí. Těm, kdo byly odposlechy usvědčení a odsouzení, nebo ti, jimž něco takového hrozí. Ti se nezabývají opatřeními proti možnému zneužití, ale útočí na možnost odposlechů vůbec.

A POZOR NA DALŠÍ NEŠVAR!!! Obsah odposlechů v přípravné fázi přelíčení je tajný. V důkazné fázi, tedy v době, kdy jsou poskytování advokátům, jsou už veřejné. Proč se tedy parlament zabývá tím, kdo poskytl veřejnosti VEŘEJNÉ INFORMACE? O co tady jde? Co se kdo snaží skrývat? MÁ nebo NEMÁ veřejnost právo na VEŘEJNÉ INFORMACE? Nebo mají být poslanci „DEMOKRATIČTĚJŠÍ“ než NE-poslanci? A jaká je to pak demokracie? Jde o tutéž demokracii, podle které někdo může na veřejnosti beztrestně střílet a jiný nemůže beztrestně ani mluvit? A kde je ta slibovaná demokracie bez přívlastků? Je schopen vůbec takový státní aparát směřovat k demokracii? A pokud ne, KAM SMĚŘUJEME?

Je tedy telefonní odposlech projevem demokracie, nebo se jedná o diskriminaci? A jak je to, je-li zveřejněn a je-li utajen i když je dle zákona veřejný?

Zkuste se nad problémem zamyslet a odpovědět na nastolené otázky.