O demokracii: věnováno bratru Davidovi.

Domnívám se, že vím jaké motivy vás vedli ke stažení vašeho, mimochodem zajímavého článku, o záplavách v důsledků globálního oteplování. Myslím, že jedním z důvodů byla skutečnost, že se diskuse neubírala směrem, který jste ji určil. I moji vinou, v důsledku „polechtání“ mé ješitnosti, se rozvinula diskuse spíše k řešení různých technických problémů. Za to se omlouvám. Takhle jste si pravděpodobně odůvodnil stažení článku i sám před sebou. Tuším ale, že tam byl ještě další motiv (i když je možné, že se mýlím). Soudě podle střípků vašich komentárů k různým problémům, jste zastáncem ideologie liberální demokracie, nebo je vám alespoň velice blízká. Další dimenze diskuse k vašemu článku však byli docela nekompromisním útokem na tuto ideologii.

Osobně považuji liberální demokracii za překážku skutečné svobodě, i když samotná svobodu hlásá. Problém je v tom, že vychází z utilitarizmu, pro nějž jsou rozhodující výhradně následky jednání. Z tohoto pohledu byla definována i Všeobecná deklarace lidských práv. Tato říká: „dělej si co chceš, pokud tím neomezuješ práva jiného“. Není tady žádný ohled na společnost, přírodu, ba ani na jiného člověka, pokud zrovna neporušujeme jeho práva. Takové vymezení svobody je ale nedostačující, protože zakládá dluh do budoucna, dluh ještě nenarozeným, kteří pochopitelně ještě nemají práva, jež by šlo porušovat. Liberální demokracie navíc hlásá rovnost šancí, ale již v principu toleruje jejich nerovnost. V případě pojímání společného bohatství jako jednotného celku, který má být přerozdělován mezi všechny, kritizuje, a dle mého mínění zcela oprávněně, že takové přerozdělování je nepřirozené a vede k socialistickému rovnostářství, ke ztrátě motivace, stagnaci a byrokratizaci společnosti s tendencemi směrovat k totalitě. Sociální stratifikace společnosti je, jako výsledek lidské evoluce, přirozená. Avšak její argumentace, vycházející z představy, že se všichni lidé vždy sami o sebe postarají a sociální rozdíly jsou jenom vyjádřením jejich různé píle, je zavádějící. Liberálně konzervativní ideologie předpokládá, že všichni lidé začínají za stejných podmínek, a že každý může přičítat jenom sám sobě, vlastní-li méně než druzí. Ve skutečnosti jsou výrobní prostředky již předem v určitých rukou a možnosti rozvoje každého člověka závisí na tom, do jaké rodiny se narodil. Tedy o co jiného v principu jde, než o hlásání rovnosti šancí, ale taky o toleranci jejich nerovnosti již v základu? Je to rozpor, který tato ideologie není schopna řešit.

Proto sympatizuji spíš s definováním lidských práv v kontextu s odpovědností. Takové vymezení vychází z deontologické etiky, která klade důraz taky na motivy jednání, nejen na jeho důsledky. Jinak řečeno, co jiného je právo na život člověka, než povinnost pro jiné jej respektovat? Navenek jemnou, uvnitř však zásadní nuanci tohoto posunu si patrně uvědomuje i skupina odpovědných politiků světového formátu, jež apeluje na navedení rovnováhy mezi právy člověka a jeho odpovědností.
(viz:http://www.forum2000.cz/czech/conferences/1997/speeches/4m2.php)

Jednání bez odpovědnosti totiž nevede ke svobodě, stejně tak, jako absence svobody nevede k odpovědnosti. Našim postojem k životnímu prostředí okrádáme o svobodu příští generace tím, že je stavíme před nutnost. Nedáváme jim možnost volby, která je základní podmínkou svobodného jednání. Vymezení lidských práv z pohledu deontologické etiky by pak patrně nevedlo k tak masivnímu poškození životního prostředí, protože by kapitálu nastavovalo zrcadlo odpovědnosti.