Článek Silvy Logaritmický holubí čas mne inspiroval k napsání tohoto krátkého zamyšlení.
Popis toho, jak holubi vnímají odlišně realitu oproti lidskému jednici ve mně evokoval podobně překvapující poznatek týkající se vnímání reality, který jsem nabyl na jednom semináři.
Jistě všichni tušíme, co je to kmitočet procesoru. Například 1,33GHz znamená, lidově řečeno, že počítač udělá za jednu sekundu asi 1.330.000 operací. Jedná se samozřejmě o primitivní jednoduché procesy na bázi „nul a jedniček“, díky kterým nám náš počítač dokáže tak dobře sloužit a fungovat.
Znamená to snad, že zatímco člověk vnímá své okolní prostředí kontinuelně, tedy souvisle a nepřetržitě, počítač si toto vnímání „rozseká“ na 1,3 milionu kousků a ty pak hezky popořadě (zjednodušeně řečeno) zpracovává?
Omyl. Lidé nevnímají kontinuelně! Na onom semináři jsem se dozvěděl šokující poznatek, totiž že i lidský mozek pracuje v jakýchsi intervalech či kmitočtech (odtud zřejmě pramení základ měření EEG), během kterých jakoby zreviduje dosavadní změny. Tedy několikrát během časového úseku, kdy vidíme například běžet člověka kolem hřiště, si prostě „uvědomíme“, že již není na tom místě jako před oním „mozkovým kmitočtem zpracovaným časovým obdobím“, ale že je o kousek dál a tak ... si to jednoduše uvědomíme.
Ohromně mne tato zpráva překvapila. A o to silněji, když jsem se dozvěděl, že onen kmitočet se nepočítá jako u počítače na gigaherze ani kiloherze, nýbrž jen na desítky herzů! Ano, jedná se zhruba o 40 uvědomnění si reality lidským mozkem za jednu vteřinu ...
Tak mne napadá, že mezi těmito „impulsy uvědomnění“ snad ani neplatí ono Descartesovo „myslím, tedy jsem“, protože ačkoliv v tu chvíli probíhá proces myšlení, tak o bytí se dá spekulovat - existuje naše tělo, ale co duše?