Vzkaz do budoucna

Občas zprávami prolétne krátká poznámka, že byla objevena skříňka se vzkazem do budoucnosti. Nejčastějšími místy jsou kostelní věže nebo základní kameny budov. Pokud jde o vzkaz z předminulého nebo minulého století, tak jde většinou o zaletovanou měděnou krabičku. Bývají v ní schovány vzkazy z dob minulých, noviny, peníze a různé tehdy aktuální předměty...

Abych řekl pravdu, je mi tento aktivní přístup k budoucím generacím velice sympatický. Nejen, že ta stará generace sama vybere předměty, které považuje za důležité, ale vše ve vzkazu okomentuje, takže memůže dojít k dezinformacím jako u klasické archeologie, kde se většinou jen spekuluje, co k čemu sloužilo. Archeologii bych ještě vyčetl jistou neetičnost v případě vědeckého vykrádání hrobů. Možná je znesvěcení historických míst už nějak „okecáno“, ale stejně mám z toho pocit, že bychom měli všechny věci z hrobů maximálně vyfotit, zdokumentovat a vrátit, jinak jsme na stejné úrovni jako vykradači hrobů. Třebaže jsem asi v tomto případě přehnaně sentimentální, ale i těm artefaktům je v hlíně mnohdy lépe (neoxidují, nehrozí jim požár nebo loupež v muzeu, neodborná manipulace, mohou počkat na lepší technologie výzkumu...)

Ale to jsem poněkud odbočil, zpět ke vzkazům do budoucna, napadá mne řada otázek:

Dělali to lidé odedávna?
Kolik jich ještě čeká na otevření?
Máme je prohlédnout, doplňit a zase uložit, nebo jen prohlédnout a nedoplňovat?
Nahradí v budoucnu ukládání konkrétních fyzických přemětů, ukládání jen čistých informací?
Neschováme také něco?

Tak alespoň na poslední otázku si odpovím sám zde. (zbytek třeba v diskuzi)
Jednoznačně ANO.

Možná by každá obec měla pravidelně nejen zaznamenávat kroniku (o ni mohou velice snadno přijít - povodeň, požár,...), ale bezpečneji uchovávat i jiné věci denní potřeby, které charakterizují dobu a místo. Připravil by se tím vzrušující materiál pro naše (x-krát pra)pravnuky (třeba i v rámci výuky ve šklole - 1x ročně by si šli „vykopat“ poklad - na některých školách je podobná akce již tradicí, ale chtělo by to zobecnit). Dneska třeba mávneme rukou například nad pivním táckem, ale kdo ví, budou-li běžné i za 100 let...

Na závěr bych se rád věnoval technickému zajištění takového vzkazu. Je zřejmé, že na trvalejší uložení čehokoliv je třeba nekorodující, nepropustný obal. Nabízí se opět kov nebo nějaký nedegenerující plast. Nejlepší bude kombinace - tím určitě nic nezkazíme, pokud se použije i třeba vakuum, sorbenty vlhkosti, tak tím lépe. Nemyslím tím použití kosmických kompozitů, ale dnes již běžných, kuchyňských technologií.
U záznamových médií nemusíme být konzervativní, takže nejen spolehlivý papír. Na papíru by byly základní informace. Na přiložených disketách, CD, DVD, MO by se daly informace navíc (fotky, filmy). To, že jsou tato média mnohdy již dnes po pár letech nečitelná nehraje roli. V budoucnosti bude i absence potřebných mechanik, či počítačových rozhraní na načtení našeho média. Při optimistickém pohledu na vývoj technologií, nebude pro naše vnuky problém přečíst dnešní nečitelné DVD třeba pod mikroskopem.

Musíme se ještě poprat s problémem: Chceme uložit informace na bezpečné místo, ale musíme dobře „uložit“ i informaci, kde jsme vzkaz uložili, ale to je problém odjakživa. Nejlepší to bude zapsat do kroniky + vytesat do pomníku.

Tak jsem na vás vychrlil, vše co jsem měl na srdci a jdu se zakopat ...