Nenič mi mé kruhy

Myslím si, že i poezie může být přemýšlivá. A tato báseň taková je. Její poslední dvojverší pokládám z pohledu na smysl života za esenciální. Jsem původní profesí filozof a do mé převážně lyrické poezie hledá filozofie stále cestu. Nebráním se tomu. Filozofie je prevencí obsahové plytkosti, jež infikuje myriády textů a degraduje na bezobsažné plytkosti. Snad se mnou budete souhlasit

Nenič mi mé kruhy

jsem bezradný – a abych nebyl
když svět mi někam utíká
podle mých mladých říkám bludy
a život v houfu se vším všudy
už se mne dávno netýká

v ústraní cizích maluji své kruhy
snažím se skrývat kocovinu
jsem na to sám a nikdo druhý
mi neničí mou počmáranou hlínu

žiji si v své opuštěné chýši
již Diogenes bral by za svůj sud
svorný s ostatními starci
petice proti stáří píši
a marné cestě nikam odnikud

(2006-07-31)