O štěstí

Ve štěstí nám do značné míry brání i naše vědomí a chápání času.Nerespektujeme základní určenosti života. Jednáme, jako by nám byl dán nekonečný čas. Myslíme na to, co bude a ne na to, co je. Ženeme se za svými vidinami, budujeme šťastné zítřky pro sebe, rodinu, obec, stát a chvíle přítomná je popelkou. Je tu jen kvůli tomu, aby se jednou naplnily naše sny a představy. Neumíme spontánně prožívat štěstí, jež nás potkalo a hnidopyšsky hledáme vady na stavu věcí současných. Otročení budoucnosti je všeobecným prokletím. Jak opravdové je rčení, že šťastnými mohou být jenom děti, mudrci a blázni - tedy lidé žijící mimo čas. Cestou, která spolehlivě ku štěstí nevede, je život výlučně zvnějšelý v povrchních požitcích těla a smyslů a život pro věci, jimiž se obklopujeme ve stále větším množství. Je to zlá choroba naší doby.

Po ztroskotání tragikomického pokusu o morální – sociálně korektní kolektivní bytí, se stala univerzálním programem této společnosti bitva o místo na slunci. Vše je zaklínáno podnikáním, trhem, komercí. Jiné hodnoty individuálního a kolektivního života zůstávají téměř nepovšimnuty. To vše je přirozená reakce na předchozí ideologický, pseudoetický systém, ale je to reakce svým rozsahem nepřiměřená. Současný mravní stav společnosti - mezilidské vztahy, potíže s veřejným pořádkem a kriminalita všech podob to dokazují. Tržní ideologie je ve své jednostrannosti ničivá a volá po sociálním, kulturním a etickém obohacení. Má-li být člověk-tvor společenský - skutečně šťastný, musí být jedním ze zdrojů jeho štěstí i mravní a spořádané společenství, ve kterém žije.