Gdě vy segodňa, maladci?

Záhy to bude čtrnáct dnů, co jsem si zase zavzpomínali na vpád Rusů a jejich poskoků. Nenadějeme se a bude to třicet let. Nikdy jsem si nenechal ujít příležitost emotivně (jak mám ve zvyku) se k němu vyjádřit. (Ostatně i na těchto stránkách se něco z minulých výročí jistě najde.) Tentokráte jsem si v onen čas raději odskočil do samoty a prožil výročí hanebného aktu jen sám se sebou, protože už jsem docela otrávený z řečí, které se na téma tohoto ukrutného násilí vedou.

Nechtěl jsem též poslouchat názory všelijakých podezřelých lidí, kteří mají na československé dějiny včetně této agrese mocenský a informační monopol. Proč mluvím o podezřelých? Inu proto, že mi v už i tak neúplné bilanci srabů a prodejných darebáků, kteří kolaborovali s tehdejším režimem a cvrlikali jeho tajné policii, chybí dobrá polovina udavačů (to slovo bych v dané souvislosti rád obnovil, aby se vyvolala reminiscence na čas německé okupace, kdy nebylo hnusnějšího poklesku).

Když mluvím o chybějící polovině udavačů nemám tentokráte na mysli ty, kterým se podařilo ve spolupráci s prodejnými policajty dostat své jméno z registrů StB, ale mluvím o spolupracovnících jiné zpravodajské organizace – sovětské KGB.Byl li nám Sovětský Svaz ve všem příkladem, kydáním hnoje počínaje a vyvražďováním a trýzněním neposlušných spoluobčanů konče, a nesnesl – li ničeho jiného než vládnout u nás stejně zavile jako doma, divil bych se převelice, kdyby neměl na našem území pro zajišťování této své potřeby vlastní tajnou organizaci, doplněnou armádou spolupracovníků. Naverbovat je v této zemi jistě nebylo nijak obtížné, naopak podle mentality Čechů soudím, že je spíše školení a profesionální sovětští fízlové museli odhánět.

Nelze si nepoložit otázku, kde jsou ty jistě tisícové zástupy respondentů nyní. A nebudou to žádní žabaři, jaké měla ve své stáji zdejší tajná policie a jaké potkáváme dnes ve všelijakých bizarních odhaleních třeba i bulvárního tisku. Ti lidé, co sloužili mocným iz vaschoda, ti jistě neucrkávají strachy jako domácí ulepení konfidenti. Jsem přesvědčen (a dějiny mi dají za pravdu, jak už pravil kdysi kterýsi z moudrých), že se tito lidé u nás dívají na věci veřejné hodně z vysoka- z vyšších a nejvyšších špryslí moci. Všichni vědí že plukovník jejich rodné organizace, který to tam v Rusku má všechno pěvně v rukou, je nedá. Že se mu hodí a ještě dlouho budou hodit. Jisté je, že někdy po letech, jestli i v Rusku ty jejich archivy nikdo schválně neponičí, půjdou všichni do kolen z toho, kolik a jakých zakonspirovaných taváriščů budovalo českou demokracii.