Oslovení v rodinách

V našem středoevropském prostoru je naprosto samozřejmé, že děti svým rodičům tykají a oslovují je tati a mami. Nebylo tomu tak ale vždycky - ještě v generaci našich prarodičů a mnohdy i rodičů se rodičům vykalo - dnes nám to připadá legrační, že bychom svému otci vykali a oslovovali ho pane otče, tehdy to ale bylo normální.

Jsou ale země, například skandinávské, kde šli ještě trochu dále - děti tam oslovují své rodiče křestními jmény. Ujal by se tento zvyk v našich zemích? Zkuste sáhnout do svědomí a odpovězte si - vadilo by vám, kdyby vás vaši potomci oslovovali křestním jménem?

Určitě je s tím spojena řada dalších otázek - neohrozilo by to rodičovskou autoritu? A jak s oslovováním prarodičů?

My jsme se na tom doma nijak neshodli - žena je v tomto ohledu konzervativní, mě by to asi nevadilo - připadá mi vždycky zvláštní, že mě kamarádi našich dětí oslovují křestním jménem a stejně staré vlastní děti mě oslovují tati.