Pexeso a záhady lidské paměti

Určitě to znáte všichni, zvláště pak vy dětní. Rozhodnete se zůstat v ošklivém počasí se svými potomky doma a v rámci utužení pout v rodině a rozvoje dětské osobnosti nebo i kvůli pouhému ukrácení volného času vytáhnete nějakou tu společenskou hru. Vytáhnete-li karty, šachy, dámu, Člověče nezlob se nebo některou z oblíbených her typu Carcasonne, máte poměrně slušnou naději na vítězství, neb co se týká logického uvažování a kombinačních schopností, hravě svá dítka převyšujeme. Jakmile však vytáhneme pexeso, naše šance na výhru se začnou rychle obracet v náš neprospěch a jsme často nuceni jen přihlížet, jak jsme svými dětmi drceni. Jedinou útěchou nám bývají vzpomínky na dětství, kdy jsme úplně stejně trestali své rodiče a naděje, že i těm našim darebákům to jednou vrátí jejich potomci

Proč tomu tak je? V čem jsou děti lepší než my dospělí? Mají opravdu fyzicky lepší paměť? Nebo mají mozek ještě prázdný a neopotřebovaný? Nebo si ještě nevytvořily různé filtry a ustálená schémata uvažování, která nám usnadňují, ale mnohdy i pěkně komplikují život?

Nebo je chyba na naší straně? Máme už naší paměť tak zaplněnou všemi těmi informacemi, které se na nás celý život valí ze všech stran, že taková věc jako je uspořádání papírových kartiček na stole už se tam prostě nevejde? Nebo by se i vešla, ale nedokážeme se pořádně soustředit, protože současně s pexesoem přemýšlíme, co připravit k večeři a co nakoupit, jak se připravit na zítřejší poradu, jak se nám líbil včerejší film nebo šéfova nová sekretářka? Nebo už nám začíná paměť opravdu vynechávat, o čemž svědčí i další symptomy jako je neustálé hledání klíčů, peněženek a mobilů

Jaký máte názor vy, v čem tkví tajemství dětských přeborníků v pexesu?