Svez je zadarmo!

Před časem jsem zde rozepsal článek, který současným vývojem asi ztrácí na aktuálnosti. Ředitel StudentAgency jako by mi četl myšlenky a dal to k soudu. A soud mu dal zapravdu. Následující odstavec je z chystaného článku (dávám do uvozovek).

„Poslanci, senátoři a jánevímkdo ještě mají právo (ze zákona) jezdit veřejnou dopravou zadarmo. Jak je možné, že stát nařizuje soukromým subjektům, aby některé kategorii lidí poskytovali služby zadarmo? Kdybych byl například pekař a stát mi nařídil, že mám lidem starším sedmdesáti let dávat rohlíky zadarmo, tak by to hnal k mezinárodnímu soudu. Proč se dopravní podniky nebouří? Navíc kvůli tomu musí být jejich služby dražší pro všechny ostatní, musí kalkulovat s tím, že nějaký počet pasažérů jim nepřispěje na náklady...“

Než jsem se dokopal k dopsání článku, situace se změnila. Zdálo by se, že už není pomalu o čem psát, ale problém není jenom s dopravci a to, že jim tento zákon uškodil (resp. jeho výklad ve smyslu, že musí zákonodárce převážet zadarmo). Problémy vidím ve dvou rovinách, vyskytují se i nadále.

1) V zákoně klidně figurují soukromé subjekty. S dopravci to bylo neadresné, což se mi nelíbilo, ale přece jen je to lepší než situace s Českou poštou, která je zákonem zmocněna evidovat data koncesionářů a vybírat od nich peníze. Nebo aspoň před pár lety to tak bylo. Nevím, jestli zákon ještě platí, ale ČT a ČR - příjemci poplatků umožňují registrovat se u nich a platit to přímo jim.

2) Druhý problém vidím ve vágní formulaci zákonů. Znění zákonů mají tak volné formulace, že je kdokoliv může interpretovat jakkoliv a pořád se do nich vejde. To se projevilo u těch zákonodárců, kteří mají právo používat hromadnou dopravu zadarmo. Všichni si to vyložili tak, že prostě v autobusech nebudou platit. Soud teď podle mého zcela správně rozhodl, že to tak nejde a že pokud mají mít dopravu zdarma, musí ji platit ten, kdo jim poskytuje i ostatní požitky.