Jsem nezaměstnaný aneb za vše mohou právníci a manageři

Často se setkávám s názory starší generace na téma „práce není“, „my starší už jsme na odpis a nikdo nás nevezme“, „jo za starých časů, to jsme se měli dobře“, „ti právníci, ti berou platy (závistivý povzdech)“, „kdo si nenakrade, ten nic nemá“...

Nic není černobílé, takže nepopírám tezi o starších lidech majících s hledáním práce větší obtíže. Přesto si myslím, že každý může práci najít, pokud vyvine dostatečné úsilí. Otázkou je, co je toto dostatečné úsilí? Pokud někdo žehrá na osud, položte mu pár základních otázek a bude hned jasno...

1. Vzdělání

Čím vyšší vzdělání, tím vyšší šance, že nás někdo přijme (neplést s nepravdivou rovnicí vyšší vzdělání = vyšší plat). Není to tak jednoduché, některých kvalitních vyučených řemeslníků je nedostatek a naopak gymnazista bez odborného vzdělání bude mít problém. Přesto základní škola není zrovna vstupenka do lepšího světa. Možná máte pocit, že tato rada by se měla adresovat spíše dětem. Není tomu tak - doplnit vzdělání si můžete kdykoliv a rozhodně to není nic, co by se nezvládlo při práci.

I vysoká škola se dá vystudovat při zaměstnání a dokonce i rodině. Některá lépe (ekonomie), u některé to je velmi obtížné až prakticky nemožné (medicína). Zárukou dobrého platu jsou IT obory, právo, ekonomie, technické a přírodovědné obory...Naopak neveliký plat a problém s uplatněním bude na filosofických fakultách (např. „humanitní studia“ a podobné obory)

2. Jazyky

Základem je angličtina, ovšem žádaná je i němčina, ruština, francouzština a další jazyky. Tento požadavek je mnohdy klíčový, proto doporučuji věnovat se studiu jak jen je to možné.

3. Počítačová gramotnost

Proč vlastně mají starší lidé takové potíže najít si práci? Jsme si jistá, že to nesouvisí jen s datem narození. Starší lidé často jazyky neumí, zvláště ne angličtinu, a počítačů se bojí.

4. Schopnost stále na sobě pracovat

...a vzdělávat se, hledat si dobré kurzy a semináře. Mít zdravé sebevědomí a příjemné, slušné vystupování. Ono když do místnosti vstoupí žena a „zakníká“ potichu své jméno, příliš kladný dojem zřejmě nevzbudí.

Poslední z těch nejdůležitějších věcí je samotné hledání si práce. Aktivní kontaktování firem, u nichž bychom chtěli pracovat, nebo vyhledávání na internetu mezi stovkami inzerátů je rozhodně ta lepší varianta, než smutně vyhlížet nabídky na úřadu práce.

Tedy, stále jsem vás nepřesvědčila, že kdo opravdu chce, ten pracuje a nemusí to být za minimální mzdu?