Proč opravdu věří lidé v Boha (pohled z druhé strany)

Nedávno jsem se koukl na tento portál. Zaujal mne název „svíce“. Je to pro mne symbol svícení na cestu, symbol Božího slova, které nám osvěcuje cestu. A to světla jasného, nikoli nezřetelného, domněnkového, pochybovačného. Světla ověřitelného, poznání možného a zakusitelného. Tímto vlastně hned odpovídám na první myšlenku článku, na který reaguji, a který mne před týdnem, kdy jsem sem nahlédl, zaujal.

„Pokud čemukoli (nebo komukoli) začnu věřit, mám k tomu nějaký důvod. Prostě si to nějak „ověřím“, vyzkouším a pak tomu opravdu začnu věřit. Jenže dá se nějak ověřit bůh? Asi velice těžko. Nebo vlastně vůbec nijak.“

S první částí naprosto souhlasím. I když lidé začínají věřit i bez důvodu, myslím, že správná cesta je věřit s důvodem. Když se u toho pozastavím tak i myšlence, že se nedá „ověřit“ Bůh lze věřit či ne. Pokud věříme, že Boha nelze poznat, jistě k tomu máme nějaký důvod.
Pokud věříme, že Boha lze poznat, také bychom k tomu měli mít svůj důvod. O důvodech mnohdy, abychom si to i jasně řekli, nepřemýšlíme ve spoustě věcí, kterým věříme. A to i dokonce tehdy, když si o jiných myslíme, že věří bez důvodů.

Boha nelze ověřit. To je tvrzení, kterému věří autor, i když není tak radikální a připouští možnost, že by tomu mohlo být jinak.

Boha lze poznat, to tvrdím já, a jsem v tom radikální.

Autor nastiňuje určité otázky, které jsou, dá se říct, pro mne i jakýmsi „hledáním“ pravdy. Pokusím se mu na něco odpovědět.

Hledání pravdy

„Když jsem se ptal lidí okolo sebe, proč věří (když už jsem tedy na nějakého narazil), nebyl mi to moc schopen racionálně vysvětlit. Nicméně se vesměs shodli na tom, že je to pro ně taková jistota. Nebo obezlička. Zkrátka život, kde pořád nade mnou „někdo“ je, říká mi co mám a co nemám dělat, dává mi mantinely i jakýs takýs smysl života, je mnohem jednodušší než svět, kde tyto mantinely nemám.“

Co to je racionální vysvětlení? Dejme tomu, že je to jakási logika a použití rozumu. Pokusím se vstoupit na tuto cestu několika myšlenkami.

Zeptám-li se, kdy začal svět, nikdo mi přesně neodpoví. Možná mi řekne, že byl velký třesk.. racionálně.. když se zeptám, co bylo před velkým třeskem, tak mi řekne, že nějaké mlhoviny nebo co.. a když se zeptám, co bylo před mlhovinami.. tak to už nevím, co mi teda na to odpoví. Možná se vám zdá odpověď na počátek vesmíru - velký třesk - racionální. Mně tedy ne.

Zeptám-li se, kde a jak se vzal život, nikdo vědecky přesně neví, jen předpokládá. Budiž jasně řečeno, že nikdo nedokázal „dokázat“ vznik života, na čemž ale stojí celá jedna velká teorie. Nikdo to neviděl, nikdo to nezpozoroval, vědecky neověřil.. ale spousta lidí tomu věří - racionálně? Jako by to byla jasně prokázaná skutečnost.

Mohl bych pokračovat. Zeptám se jen ještě na dvě věci.

Kde se vzal člověk, tvor tak složitý, rozumný, emocí schopný, zla i dobra vnímající? Prý se vyvinul z opice, a ta opice se vyvinula z předopice atd. Samo o sobě, jen tak, jak čas plynul a náhoda tomu chtěla zde vzniklo něco, co má jasný řád, logickou strukturu, jasné mantinely, organizační rozvržení, design a neuvěřitelnou složitost vnitřního fungování, obsaženou ale konec konců v jasně zakódované informaci při početí člověka. Ona možnost kódování informace takovým způsobem, že při ní dochází k vývoji a vytvoření nového objektu, možnost, jež je velice silně organizovaná a každý „úlet“ a „odchylka“ od tohoto řádu se projeví povětšinou deformací či nefunkčností, tato možnost a funkce zde opět jen tak náhodou vznikla. O tom mnozí nepochybují a jistě mají „racionální důvody“ pro svou víru. Jak ale je potřeba říci, nikdo nedokázal onen předpokládaný a „malinký“ detail...kterému se „věří“, že Náhoda dala vzniknout Počátku.

A tak tu zůstává stát člověk, který sice neví, kdy začal svět, neví, kde se vzal život, těžko je schopen vědecky doložit a snést důkazy o tom, jak byl „stvořen“ či „vyvinut“ člověk... a tento člověk chce „racionálně “ toto vše vysvětlit.

Vychází ovšem z předpokladu, kterému věří..a předpokládám, že přemýšlel o důvodu své víry...že toto je princip kterým vše funguje. Racionální ověření skutečnosti. Nedokáže racionálně sáhnout na spoustu věcí - i ve své nevěře v Boha - ale předpokládá, že toto je princip, kterým vše musí fungovat. Toto je „nástroj“ který o všem rozhoduje. Ovšem budiž jasně řečeno, že toto je víra. Je to víra v rozum, ve vědu v jakýsi princip poznávání a poznatelnosti jen z tohoto pohledu a principu. Není to, co není takto ověřeno.

Než se ovšem dostanu k slíbené poslední otázce..víra ve vznik toho všeho předchozího bez Boha je racionálním principem přinejmenším stejně neobhajitelná jako víra ve vznik toho s Bohem či kvůli Bohu (a to říkám „přinejmenším“, protože si myslím, že k poznání existence Tvůrce lze dojít i zcela racionálně).

Proč existuje Bůh

Otázka „můžete mi racionálně vysvětlit víru v Boha?“ je jistým smyslem zavádějící, pokud bychom předpokládali, že víra v Neboha je racionálně vysvětlitelná. Takto to u některých lidí funguje. Mají dojem, že jejich poznání je založeno racionálně. Ale není tomu tak.

Ani jejich pochybnost o skutečnosti a poznatelnosti reality není racionální.

Je to opět jen víra. Skutečnost nějaká je. Buďto Bůh není, nebo je. To, že si myslím, že jej nelze poznat, je opět jen moje víra, ke které mohu mít nějaké důvody, ale racionální není. Proč, je-li skutečnost nějaká, jako že je, by ji nemohlo jít nějak poznat. Toto racionálně nikdo nevysvětlí. Může pouze říci, že mu se jeví racionálně (i když já s tím vůbec nesouhlasím, a věřím, že i racionálním úsudkem, lze velice zřetelně dojít k vědomí existence Vyšší moci řekněme (my „tomu“ říkáme Bůh) ) nedokazatelná. Ve skutečnosti ale nemůže zaručit, je to totiž jen jeho úsudek, že „poznat“ Boha nelze nějak „jinak“.

Může o tom pochybovat, může tomu nevěřit, ve své víře v rozum (tedy rácio) a vědu, ale nemůže dokázat, že lze poznávat i jiným způsobem, než jen prostřednictvím „rozumu“ a „vědy“.

Abych tuto část uzavřel, zakončím poslední otázkou. Je vesmír konečný či nekonečný? Když mi řeknete, že je nekonečný, můj rozum to nepojme, vždy se zeptám... a jak je to možné? Řeknete-li mi, že je konečný, můj rozum s tím (bez Boha) také bude mít problém.

Rácio je malé. Tento nástroj je velmi dobrý a výkonný, nicméně má své limity úsudku a uvažování. Toto je mým důvodem, proč není alfou a omegou mého uvažování o Pravdě, která jej přesahuje. Je jisté, že Pravda..ať tedy je jaká je zatím ...přesahuje schopnost racia ji pojmout.

Proto jakékoliv tvrzení o „pravdě“ či „Pravdě“, které se vydává za čistě racionální, má trhliny v tom, že předpokládá pouze nástroj poznatelnosti..„rácio“.

Mně připadne racionální to, uvědomit si tuto omezenost „racionality“.

Sám připouštíš, že nevysvětlitelné „zázraky“ mohou být vysvětleny. Jsou ale zázraky, které nevysvětlíš, například zázraky „stvořitelské“, kdy někomu doroste to, co tam nebylo. Řekněme, že by někdo v uchu „ztratil“ kovadlinku. Ta nedorůstá, ne? Řekněme, že by se stal „zázrak“ a ona tam byla. Věřil bys tomu? Byl by to pro tebe důkaz „vyšší moci“ řekněme, ať nemluvíme o Bohu.. jen Tě dostaneme z toho zajetí „všeracionálně“ chápané skutečnosti?

Pro mne osobně začal vztah s Bohem modlitbou k tehdy ještě neznámému. „Bože, jestli jsi, nechci Tě minout, ale myslím, že chápeš, že když nevím, že seš, tak přece nemůžu jen tak věřit“.

Já jsem nevěděl, nevěřil, neviděl, že je Bůh. Teď vím, věřím, vidím, že je Bůh.

Otázky

Nechci tento článek moc prodlužovat. Připadne mi, že racionální odpovědi na otázky nadhozené v textu vedou k jedinému závěru. Je Tvůrce, který dal počátek, dal život a stvořil člověka i vesmír. Když přemýšlíš o vesmíru, člověku, buňce (nedávo jsem si říkal, jak je zvláštní, že máme schopnost pochopit vtip a zasmát se mu..jen tak mimochodem), tak racionálně dojdeš k úsudku, že není možno, aby toto vše bylo „spuštěno“ bez Boha, Tvůrce, Organizátora.

Pokud to odmítneš, zůstane ti racionální nevysvětlení , že to vše vzniklo Náhodou, začalo (otázka je, co je začátek, že) Náhodou, pokračuje Náhodou. Jen tak. Z ničeho nic. Přitom racionálně nedokážeš vysvětlit ani základní kameny své nevěry. Jak začalo? Kdo dal život? Nejaká víra ve velký třesk je pro mne neracionální. Nějaká víra, že to určitě tak bylo, že ten život nějak sám vznikl (nic jiného než víra to není) je pro mne neracionální.

Racionální úsudek mi říká, že to vše Náhodou nepočalo a nevzniklo. Můj racionální úsudek se mi zdá racionálnější než tvé neracionální lpění na racionálnosti.

Měj se hezky a nemysli, že toto je nějaký útočný článek. Ne.. v úvodu je psáno, že je to portál pro přemýšlívé lidi, proto jsem některé věty si dovolil obléknout do pláště, který vyžaduje někdy zastavení a „přemýšlení“. V jistém smyslu je mi tvůj článek sympatický a „objektivní“. Z tvého pohledu zkušeností a poznání. Jsi člověk zdá se otevřený a uvědomující si některé „nepoznatelnosti“. Přestože věřím, že „orgánem“, kterým se dá poznat a poznávat Bůh je především „srdce“ , (tam Bůh především mluví) vím, že jsou i některé racionální úvahy , které k poznání existence, nikoli vyloženě k poznání jeho samého, vedou. Bůh se nepoznává jen rozumem, ale především duchem. To je princip poznání, který stavím proti principu racionálna. Uvedu příklad, má-li ke mně Bůh říci něco o tom, co se mnou bude v budoucnu, nebo má-li mi zjevit nějakou svou emoci, třeba lásku či pokoj...tak rácio to nepojme. Racionálně k žádné z těchto skutečností nedojdeš.

No ale stejně myslím, že na převrat svého myšlenkové „systému“ potřebuješ především dotyk živého Boha, ne tento článek. Mám ale víru (v srdci, ne v ráciu) , že adresáti těchto slov dostanou své poselství jim určené.A tak jsem rád i za tento nedokonalý článek.

Na závěr bych Ti položil ještě jednu či dvě otázky k těm předchozím.

Myslíš, že když člověk touží po pokoji, lásce, harmonii - což jsou prokazatelné (i když nevím, jestli zcela racionálně) touhy (i když nějak by se to dalo), že nemohou být důkazem, že vskutku existuje ten, kdo je Pokoj, Láska a Harmonie (Jednota). Myslíš také, že existuje-li prokazatelně lidské zlo a „hřích“, že to vskutku nemusí být, nepřímým třeba, důkazem, že hřích vskutku existuje.. a tedy i někdo, kdo vnímá tento „přestupek“, toto rozhodnutí „pro zlo“, když vnímáme i „dobro“ ? No ale to jsou už jen takové „menší“ a spíše osobní věci. Jsou trošku i na rozmezí racionálního posuzování, neboť hřích se dá sice racionálně a částečně vědecky doložit, ale vždy zůstane více či méně otázkou srdce.

Ptej se nejen, zda lze dokázat Boha. Ptej se i, zda lze dokázat dobro a zlo? Kdo to určuje, co je dobro a zlo? Kdo řekne, co je špatné a co dobré. Dovol mi ..kdo řekne, co je hřích? A kdo řekne, zda já zhřešil?

I tam někdy začíná poznání Boha.

Tak Ti přeji, aby část světla z této svíce zasvítilo i do Tvého života. Pokoj Tobě.

Joel (www.joelnet.cz)