Čím jsou Velikonoce

Když býval život těžší, než bývá dnes, obstarávání všelijakých nezbytností i pro velmi skromné bytí bylo usilovné. Lidé potřebovali něco změny a úlevy, tak si život odlehčili pravidelnými svátky. Svátky odrážely kolovratné roční změny a později náboženskou ideologii, která převážně splývala se svěcením významných chvil slunečního pohybu.

Všednost byla šedá a vyčerpávající, přírodní děje pak neprozkoumané a nepochopitelné. Rozveselit se, zakřepčit si různě, zapřemýšlet v rámci svých možností o svém údělu jednotlivém i kolektivním, ovlivnit pomoci rituálů ve svůj prospěch neznámé přírodní síly a děje, které byly metamorfozovány v komplexy božstev a mýtů bylo za těch poměrů potřebné.

V posledních dvou tisíciletích zmonopolizovalo v našich zeměpisných šířkách mythologickou nadstavbu materiálního základu existence hlavně křesťanství . Mýtus života a dobrých skutků Ježíše z Nazaretu uložený v Novém testamentu byl opentlen pozoruhodnými lidovými zvyky, které se vyvinuly v lidovou kulturní tradici a sentiment na ni. Život prostého člověka svátky, tentokráte velikonoční, učinily duchovnějším a snesitelnějším.

V posledních nejméně sto letech ztrácejí Velikonoce, jakož i jiné sváteční dny, svou působivost. Církevní ideologie dávno není monopolní, její historky a obřady jsou zpochybňovány. Lidé se vzdálili přírodě a jejich každodennost už není plná úporného boje o přežití. Mají mnoho jiných informací a skoro neomezených možností k zábavě a rozptýlení. Ztrácí se důvod pro sváteční kontrapunkt v každodennu. A jsou-li takové důvody, hledají se na strázně života jiné medikamenty. I to, co bylo pojímáno s udivem a bázní z nevědění jako tajemný děj přírodní i lidský, je už dávno obsahem běžných znalostí . V městských aglomeracích žijí lidé odtržení od činorodých běžných kontaktů s přírodou. Proto se více a více stávají i Velikonoce jednou z mnoha kratochvíli a dojímavým rozpomenutím na zvyklosti předků.